Dík, že tě mám

Za polibky Tebou mi dané…

Dík, že jsi tu

Za dotek při odletu…

Dík, že čteš rád

Před spaním znáš

            Mé touhy…

                        A já pokračuji

                        V četbě povinné

                        Se ztrácím

                        A nechápu bolest

                        Pisatelů známých

                        A neurvalost profesorů vyprávějících o nich

Když o sobě neví nic….

                                    Nerozhodnost studenta před nimi, co bojí se říct slova svá…

                                   Když svůj život zná

                                                           Mnohem líp!!!

…cigáro típ…. Jako on…. A jeden je víc?!

Bojí se zříct

            Se rádoby práv

                        A páv se baví

Jen se pyšní „cizím“ peřím….

Tak tedy věřím, že trochu se pohne

                        Lavina slov…

To by se zmoh´ leda pán, do společnosti zván    „paničkou“  líbeznou s plnou hrudí…

                        Večer co večer se nudí

                                   Před prázdným plátnem

                                               Barvy zaschlé

                                                           Štětce ztracené                 Bůh-ví-kde….

A nehne to s Tebou!!!! „Ať si Tě vezmou…třeba hned….“

Jen stát, bez pozvánky Tě nikam nepustí…co….no…JO!!! Nic s tím neděláš…

            Nic s tím nenaděláš….

                        Si myslíš….ŠPATNĚ!!!!!!     

                                                Dopadneš

Nikam nechoď…….svět spí……ve tvém pokoji……a máš ho ve svých dlaních

                                               Ve svém….úsudku….

                                               Bez posudku….starších

                                               Se žije líp….to mi věř….