Pescatore (Občasný) - 29.1.2004 > Proboha: píšeš, že jsi pochopil rozdíl mezi lyrikou a epikou už na základní škole? Tak jak můžeš napsat, že jde napsat lyrika, která bude popisná až až? No, snad to pak tedy bude próza, ne? Nebo lyrizovaná próza (když jsme u smíšených poloútvarů), nebo třeba takový hybridní útvar jako "báseň v próze", ne? Co je tohle za výmysly - "popisná lyrika až až". Když mne tu poučuješ, co je objektivní kritérium, tak si přečti alespoň heslo v Hrabákově Poetice nebo ve Slovníku literární teorie. Popisná lyrika, tý brďo.
Obraznost a náznak.
To, jak tu píšeš je pro mne důkazem, že pochopit rozdíl mezi "přesunem obrazu do jiného smyslového pole" jak chtěl Baudelaire a další, tedy "aby básník procházel lesem ze symbolů" (a po něm to tak chápali Rimbaud a francoužští symbolisté) zůstane asi pro některé básníky značně nedostupná věc.
Př. když použiju "do stromů usínala těla poutníků" - tak přesouvám obraz "unavených chodců" do "klidného spočívání stromů". "Lidské" do "přírodního".Odpočinek u lidí, který bývá obvykle vleže - do obrazu "odpočívajících" stromů. (Výkladů může být samozřejmě více).
Ale pokud budu popisný a v obraznosti plochý, napíšu: Poutníci jakoby se stávali klidnými stromy. Obojí "může" být verš. Ale každý je velmi odlišný co do náznaku, obraznosti, způsobu výpovědi.
Pokud bych pokračoval v druhém typu "věty" takto dál a nedělil do veršů (nebo dle asonančního přístupu - názvuky), za chvíli čtenáři jen "popisuji" a z lyriky (či epiky) se stává prozaický útvar.
Chceš vědět proč popisnost (bez obrazného přesahu) u tebe?
Plním se do mís
vyvřely ve mně dialogy já-vy
Tak hladké skluzy
na kachličkách
voda není pevná půda pod nohami
med teče do hrdel
...jsou pro mne konstatování s velmi malou mírou "básnického přesahu" skrze metaforiku a obrazné přenesení.
Píšeš: Ad snovost - chceš říct, že pokud v básni není a tudíž nepracuje se sny, s fanataziemi, tak je špatná? To ovšem pohřbíš spoustu klasiků, chlapče. -
Chlapec už myslím bohužel nejsem. Nic takového jsem netvrdil.
Psal jsem: "snovost tu nevidím, šroubování nápadů bez výsledného dojmu".
To je vše. Ne, snovost není "obecná" podmínka "kvality" básně, ale je to jedna z oblastí, které já považuji - "pro dobrou báseň" - za prospěšné.
Klasici už jsou pohřbeni a mám je v úctě.
Dění v básni:
No tak když se v básni tedy nic "obrazně neděje", tak co vlastně básní sděluješ?
Pokud víš, co je přesah verše a pracuješ s ním, tak s ním podle mne pracuješ nedobře. Zrova tak to pro "mé čtení tvé básně" dopadá s těmi významovými celky. Napsat:
v při hrátkách někdo vyplenil
mou příležitost k při
stání
a směnil útok za kompromis
nebo:
Tak hladké skluzy
na kachličkách
vlh - ne
dře - voda není pevná půda pod nohami
... je podle mne rozbitím znění veršů na cucky, významového se tím nezmění téměř nic. Můj pohled. Třeba druzí cítí jinak.
Má kritika se zakládá na mém pohledu, četbě a zkušenostech.
Objektivita kritérií hodnocení básně je podle věc někdy velmi velmi subjektivně nastavených "kritérií". Snaha po objektivitě je dobrá, leč né vždy se hold povede. Já si na ni nehraju.
Mýlit se třeba mohu, pojmy mám možná "podivné"
, ale nevymyslel jsem si je já.
