Písnička pro Kelly number two.

Tajně milované šéfredaktorce - pro radost ?!?

Plavala Kellička po Dunaji,

pisálci se za ňou kolíbají.

Autorskej svaz — na ni čeká,

činnost jí zastaví, jinejm nechá.

Počkejte, ouřadi, já vás prosím,

nechte mě, vždyť přece sukni nosím.

Pod ní pero — a kalamář,

na zádech tašku a v ní slabikář.

Poplavu třeba do Gabčíkova,

kanálem Quentina Bubakova.

Propluju snad — i turbínou.

Jen ať mi nechodí za Gábinou.

Pluju si tichounce po Dunaji,

plachty se větrem až nadouvají.

Přišla vlna, — a né malá,

v ní jsem se neslavně udělala.

Teď je můj Titanic kýlem vzhůru,

mizerná příhoda bezesporu.

Ze břehu teď — pomoc čekám.

„Nem tudom Magyarom“ trapně hekám.