ouvej (Občasný) - 10.2.2004 > Kelly> Takhle - jak jsi to napsala, to zní o fousíček lépe. O kočičí fous. Ale pořád to není ten lahodný rytmus, který vyhledávám. Já - někde už jsem to psala, prostě odmítám slabiky počítat. Buď to vnímám jako rytmické, (a pak to má zřejmě správný počet slabik), a nebo ne - a pak je zřejmě problém v těch blbejch slabikách. To ať si hodnotí teoretici. Podobný problém s členěním do veršů má i Probably.
Já jsem se ještě nezmínila o jedné záležitosti, která je tak tajúplná, že je nepojmenovatelná. A to je cosi - nějakej genius či co, kterej jsem schopna většinou vycítit. Potom - když cítím - jak se ty obrazy autorovi samy skládají - ani nemusím zcela rozumět - a sedím na zadku. Takové volné plynutí obrazů - to co máš za víčky, když je zavřeš. Já v díle většinou vycítím MUS. A MUS vnímám v básních jako HNUS. Tady jsem zcela neuvěřila. Ale to je tak ryze subjektivní záležitost - jenom nějaký čich, že to ani nedávám příliš k úvaze.
A vůbec, škoda, že se tady nedají přivolat další hlavy.