Před sebou další z nocí mám

radši ať je to za námi

usínám s tebou přesto sám

teď povídám si s hvězdami.

Já vyprávím jim příběh ten

co připravil nám život sám

co je tu s námi den co den

na srdci další malý šrám.

Slova jak ostré střepiny

zabodnou se mi pod kůži

už cítíš zápach mršiny

je to jak trny bez růží.

Rozlije se pot po těle

a výrazně se zrychlí tep

zas je ticho jak v kostele

no tak už zatluč zlatý hřeb.

Zlatý hřeb dalšího špatnýho večera

co vysává mi krev ze žil

nemáš co říct, nééé ty nejsi nesmělá

bylo by lepší kdyby jsem nežil?

Možná že nakonec splním ti přání

nechám ti po sobě dopis, ne, větu

pak již nebude nic co mi brání

vydat se na cestu k jinému světu...