|
| |
 |
|  |
Bobova MiniPovídka č. 5
Jak jsem šel k zubaři
© 02.01.1999, http://bobesh.zde.cz
Probudil jsem se celý ospalý. Nemohl jsem spát, protože jsem měl jít k zubaři. Jako odsouzený ke smrti se chystám na cestu. Nemůžu najít ponožky a tak mířím do koupelny, kde po půlhodině hledání žádné ponožky nenacházím. Naštěstí jsem náhodou objevil v obýváku pár ponožek přilepených na stropě. Strhl jsem je koštětem - sice až na druhý pokus (při prvním se rozbil lustr), ale hlavně že jsem měl ponožky! S pětiminutovým zpožděním vycházím celý zdrcený na cestu. Nevšímám si míjejících popelnic, které jsem vždycky tak rád vysypával a házel odpadky řidičům projíždějících aut oknem do klína a sleduji chodník. Za chvíli je poliklinika kde sídlí můj zubař na dohled.
Celý nejistý a mokrý (zapomněl jsem si Always s křidélky) vcházím do budovy. Šourám se po schodech do druhého patra, abych usedl na sedadla odsouzených. Přestože jsem přišel s dvacetiminutovým zpožděním, jsem už třetí na řadě. Přemýšlím proč jsem sem vůbec šel a sestavuji plán na útěk. Už ho skoro mám když slyším: "Další..." Celý plán se mi zhroutil jako domeček z karet. Vcházím do ordinace kde identifikuji jednoho zubaře, který se snaží vypadat přívětivě a dvě asistentky. "Sakra!!", pojímá mě hrůza, "Jsou na mě tři! Šance na útěk se snižuje!!" Chci se rychle otočit a vypadnout, ale jedna z asistentek mě chytá za ruku a rve mě do křesla. Odkopnu ji, ale to už u mě sedí zubař a říká: "Tak, otevři pusu, ať se ti můžu podívat na zoubky..." Otvírám tedy chvějící se pusu, do které mi zubař strká podivně malé zrcátko. Dělá se mi z toho zle (ještě že jsem nic nesnídal) a myslíc, že mě chce udávit začínám křičet. Zavřu ústa bez ohledu na zubařovo zrcátko, které následně omylem polykám. Své zrcátko chce za každou cenu zpět a snaží se mě ho vyndat z pusy. Kopu, řvu, ale zubař nepolevuje v nátlaku. Asistentky mě drží nohy a ruce. Myslím si, že mě chce zubař udusit a tak ho vší silou koušu. Zubař mě pouští, asistentky přede mnou prchají a já vybíhám z ordinace. Ještě ve dveřích se zbavuji zubařových prstů, které mě uvízly mezi zuby a běsnící(!!) zubař mě pronásleduje...
Jsem přibližně deset kilometrů od polikliniky a rozzuřený zubař se mě stále drží. Na poslední chvíli vbíhám do tramvaje. Zubař skáče a chytá se oje. "Je neodbytný!" říkám si a myslím na nejhorší. Drásá se na střechu, ze které se snaží vlézt otevřeným okýnkem dovnitř. Šťouchám ho ze vnitř berlí, kterou jsem si půjčil od pána z protější sedačky. Ještě jednou mu musím poděkovat, jelikož bez jeho rychlé pomoci by tato povídka z největší pravděpodobností nikdy nevznikla. Podařilo se mi ho za oknem udržet až do příští zastávky. Dveře se ani pořádně neotevřely a já už prchám co nejdál. Zubař je mi stále v patách. Jeho tvář už nejeví ani náznak přívětivosti. Při pronásledování mě přes silnici, naráží do zubaře kamion. Zubař však nepolevuje. Nedbá na zlomenou páteř a dále mě pronásleduje...
Opravdu velmi nerad vbíhám do slepé uličky. Slyším blížící se funění zběsněného zubaře a z nouze největší otevírám poklop do kanalizace a skáču do neznáma. Chvíli na to mě následuje i zubař. Prodírám se zápachem stoky a zubař za mnou. Chytá mě panická hrůza a utíkám do odlehlejších míst. Ubývají mě síly a zubař je stále v těsném závěsu za mnou. Blíží se ke mě...Znatelně se blíží...Už po mě natahuje ruku...Už mě skoro má.....Zničehonic se přede mnou vynoří aligátor! Z posledních sil přeskakuji aligátorovu otevřenou tlamu, do které vbíhá už na nic nemyslící zubař. Tlama se zavřela a po zubařovi není ani vidu, ani slechu. Avšak co jeden problém zmizel, druhý se objevil - ALIGÁTOR!! Naštěstí mě zachránila zubařova zapnutá zubní vrtačka, která uvízla aligátorovi v hrdle a zabila ho...
A tak zubař předčasně ukončil svou profesi... A od té chvíle už nemám svého zubního lékaře...
|
|
|
