Infantilita

v makromolekulární struktuře skutečnosti

v mikrokosmu bytí

v erudované touze po nevědění

v maximálním využití volnosti gravitačních zákonů

v rozleptané kyselině

v labyrintu vystavěném ze snů a reality

v opojných pokrmech z božských rukou

v destrukci tvého vlastního já

tak tam možná taky

v lísání k předoucí motorové pile

v sladkosti cyankálí

v otevřené náruči čehokoliv

tak tam možná taky

v davové psychóze jediného člověka

 v multikultuře polymeru

ve světle bez žárovky

a v soustavně ústavně přerušovaných

pracech na usmíření bůžků

železobetonu

tě nalézám

ty má

mazlivá

infantilito

„ A když se mě ptali o čem to je a já odpověděla, že o ničem, začali se smát, protože si mysleli, že si z nich dělám legraci, že přece básník nemůže psát „o ničem“, nemůže psát bez toho, aby to dohromady nedávalo nějaký smysl. Měli pravdu, dělala sem si z nich legraci, ale právě tím, že to bylo o ničem…“  [J.R. ve svých pamětech vzpomíná na nesmyslné otázky novinářů po smyslu]