egil (Stálý,Redaktor)

Nevím, třeba se mýlím, ale mám pocit, že tvoje znalosti poezie jsou nevalné, že píšeš, aniž bys četl. Fascinuje mě, jak umění často funguje jako zrcadlo - duchem bohatý člověk si vždy něco najde, prázdný člověk si najde jen to, co je mu naservírováno jak na podnose.

Myšlenka??

Jde o to, co nazýváš myšlenkou. Jestliže konkrétní sdělení, čti zdejší prozaickou či esejistickou sekci. Obecně: poezie plná rádobychytrých řečiček je nejméně ceněná a objektivně: skutečně nejméně cenná, neboť nejvíc poplatná.

Každá myšlenka, pokud nemá být jalová, musí vyrůstat z pocitu. A o tom podle mě - mimo jiné - může být poezie. Ne autorův deficit myšlenek v básni, ale deficit myšlenek čtenářových - jak smutné a časté...   

ouvej (Občasný)

Aha, no špatně pochopené. Škoda, přišla jsem o tak fajn argument. :-)

Luk Malér (Občasný)

Egile, tohle je náš starý spor. Když by jsme (jé to vypadá hnusně) šli hlouběji, zjistíme, že každý vidí poezii jinde.

- Samo, že čtu, ale ne ukecanej střední proud.

- To ne, že není, mě je to málo, žeť pocitůfka.

- já mluvim o pezii plné opravdu chytrých věcí.

- Na ty vynechaný řádky nebudu odpovídat. Nevadí?

- myšlenka je objevení souvislosti. Pocit může pomoci. Poslední připomínka je jako bych ti já vytýkal chudost výraziva a obrazu.

Chicht.

Luk Malér (Občasný)

- čtu, ale ne ukecanej střední proud.

- osobní nereaguju.

- na vynechané řádky nereaguju - nevadí?

- a co takhle fakt chytrá věc?

- myšlenka je objevení souvislostí. Pocit pomůže, nerozhodne.

- Egile to poslední je jak bych tě já obvinil z chodosti výraziva a obrazů.

Jsme u našeho starého sporu - co je to poezie?

Chicht

egil (Stálý,Redaktor)

Nevím, čemu říkáš "ukecanej střední proud", ale budiž. I když...

Aha - ukecanej střední proud, asi už rozumím, ale to se rozhodně netýká obrazných textů plných náznaků, ale tím se budu podrobněji zabývat v rozsáhlejší kritice na téma "poezie ouvej", na kterou se chystám.

Pocitůfka? Dovolím si tě upozornit na pár fakt: a) text není deníkovým záznamem, b) myšlenkou je podložená báseň jako celek, což je u lyrických textů obvyklé; a když už mluvíš o těch souvislostech, dobrou báseň dělá - mimo jiné - kompaktnost výrazu, a to zrovna u této věci problémem není - drží pohromadě, nerozpadá se do jednotlivých obrazů. Z čehož pak vyplývají souvislosti zcela přirozeně. Jestli text nevnímáš v jeho celku, není to můj problém.

Poezie plná opravdu chytrých věcí podle mě není poezií, ale sloupkem aforismů v lidových novinách. 

ouvej (Občasný)

No, já jsem zrovna jedna z těch více než dvaceti, kterým se to líbilo. Ovšem argumenty, které jsou používany na obranu téhle básně, mi přijdou vágní. Na prd.

Luk Malér (Občasný)

a) sorry za dvojí odpověď - jednou mi server neodpovídal, netušil jsem, že to odešlo.

b) nene taková ta jako próza, kdy ten text umí to, že je jako ledovec - těch 10% vyjádří i těch 90%, co tam nejsou, to nemyslím.

Myslím klišé poezie - mávání slovy bombózní, překvaprdivé - to je ukecanej střední proud.

Zatím mi nikdo žádnou myšlenku této básně neřek, Kelly nahodila pár pocitůvek. Sorry.

ouvej (Občasný)

Takže - naposled: já napíšu dejme tomu báseň - kterou vnímám velice intenzivně - je bolavá, je nejniternějším sdělením. A pak: přímo pod dílem - proběhne smršť názorů.

Je to legitimní - proto autor žádá o hlubší kritiku svého příspěvku.

Ale ve mně: pravidelně - to končí pocitem, že už se ztratilo to, o čem ta báseň byla.

Asi to tak má být. Já jen - že já stojím většinou v úžasu - aspoň chvilkami- kde se mi ztratilo to krásné, bolavé, o čem jsem psala.

Tohle je ryze subjektivní pocit - můj - a proto jsem taky psala, že nevím, jak to má Egil.

Vcelku si myslím, že má poznámka si nezaslouží tolik povyku a kraválu a slov, jaké se jí dostalo.

ouvej (Občasný)

Kelly, bacha, stříliš ostrými tam, kde to vyřeší šťouchnutí. :-)

Vpodstatě říkám totéž, co Blondýna: tohle dílo si to zřejmě nezaslouží.

Vpodstatě mi jde v prvé řadě o to, že poezie, když se vyvede, je to, z čeho mi brní uši - to, co mi přináší krásu do života. Nemusím zkoumat skladbu, a jaké koření do toho básník nacpal - prostě vím, že chutná. Nechci být kuchař - a znát recept - chci jíst a hodovat. To hlavně.

Kritika - to je jako bonus - ale někde tam - kde básník přitlačený ke zdi nemusí kuňkat na svou obranu, cože do toho kotlíku (sakra, sakra,)  vůbec přidal.

:-)

Kelly (Občasný)

Můj názor je, že tohle dílo je dobré a zaslouží si zvláštní péči. Za zvláštní péči já osobně považuju to, že se dílku někdo věnuje, snaží se ho interpretovat, vysvětlit...

To nemá být pitva, to je - dotváření :o)

A já chci být kuchař, já chci znát recepty, příchutě, koření. Třeba se mi díky tomu podaří zaexperimentovat s vlastním kořením. Já se chci něco naučit - a musím říct, že od egila jsem se naučila.

Kritika je bonus, s tím souhlasím. Tady je zároveň podaná jako snaha domluvit se, nabídnout něco tomu, kdo nevidí...

Zbytek máš v mailu :o)

ouvej (Občasný)

Takže ještě jednou:

napsala jsem:

Já tedy nevím, jak to má Egil, ale já když mi někdo takhle rozcupuje dílko, i kdybych je předtím měla sebevíc ráda, cítím pak k němu až fyzický odpor.

Když mi někdo rozcupuje TO dílko, tak i kdybych předtím TO dílko měla sebevíc ráda, cítím k TOMU dílku až fyzický odpor.

NIKDE nepíšu o fyzickém odporu ke kritikovi, hernajs.

Kelly (Občasný)

Nedorozumění způsobené nejasnou formulací - klasika internetové komunikace. OK, beru zpět :o)

Jen poslední poznámka - já osobně si nemyslím, že rozborem se vytratí krása celku. Toť můj dojem :o)

ouvej (Občasný)

Útoky kritiků - rozbory obdivovatelů - to dílo přežije. Ale když se stane, že některé dílo musíš nastokrát obhajovat - jeho myšlenku, nakonec si řekneš: a už mě to nebaví, táhni básničko i s celou myšlenkou do kopru.

Takhle to vnímám já. :-)

Luk Malér (Občasný)

Xakru nauč se to reagování, nevěda jinéhož, nepřišel bych. No a teď sis dovezla puk do brány. Bušíš nazavřená vrata Egilovy bohatoativýraziva, vnucuješ. Já ale řikám, že tam není objevná (pokud možno nová) souvislost a ono co tam je? Že dva mohou začít znova i po bouři. To je teda FAKT objeváreň.

Ale je to působyvje zabrblený.

Abych zdůraznil appsurdytu onoho, mám chuď přýspjeweque doporuučydd.

Luk Malér (Občasný)

Tedy: jít pod povrch dějů. Proč to v milostné lyrice není možné?

V tom Bei Daovi, na kerýho zval Standa, to je.

Ať je naděje - hurá.

Dobrá s tím vnucováním to bylo trochu přehnaný, ale vbourala se do otevřenejch dveří - obrazivo nikdo zas tak nenapad.

Počkej, jak udělat totéž? Poslední větu ne zcela chápu.

Luk Malér (Občasný)

To vidim, takže jsme vlastně na začátku.

Problém sporu je, že vám stačí, co tam, mně ne.

Tak jooo.

Ale zajímavý je, že ty to tam míváš - vo tý ženský na druhý koleji (esi si to dobře uvjedomůůju).

Zajímavá diskuse, jen kdyby server svině byl rychlejší - v to pondělí odpoledne to byl děs.

egil (Stálý,Redaktor)

Promiň, ale svou vlastní báseň ti interpretovat nebudu.

A tvé pojetí výrazu "klišé" je opět poněkud mimózní. Lidé jako Standa a podobní, to je klišé vedle klišé - otřepaná, fádní slovní spojení, laciné, populistické myšlenky atd. To skutečné klišé, ale to bys měl vědět, nebo případně nepoužívat cizí slova, pokud neznáš jejich význam (význam slova je dán jeho etymologií a "ontogenezí, nemůžeš přikládat slovům libovolné významy - pokud by to dělal každý, nikdo by se s nikým nedomluvil;).