(Bez názvu, protože název mi někdo odoperoval pryč..)

Ten nejhorší patolog s tou nejlíbeznější tváří

tenkým řezem

oddělil mi víko od hlavy;

dlouhou hadicí

vysál všechen její obsah

a rozmotal uzle mozkových hemisfér.

Jako by ani netušil,

co drahocenného drží v ruce,

všechnu tu černošedou tekutinu

                 plus pár provázků

vyhodil z okna na dlažbu.

Proto dnes zametám listí,

které do zítřka

vítr rozfouká i s perlami

až k prasečinci.

Před očima pusto

a na temeni otisk zubů*

  -to svědomí,

z dob, kdy mne ještě hryzalo.

Šťávu v hlavě tak tvoří jen vzpomínky

na tu sladkokyselou iluzi

a víru ve svůj obsah.