JENOM CHVÍLE (2003-2004)
   (Kajmanovi)

 I

Jenom chvíle
  prsty omočil si v okurkovém láku
  a záměrně se neholil
  na kloubech
  proti světlu
vyvěsil triko, aby mu byla viditelná
    zima
  a v kuchyni praštilo
  služebná sklízela ze stolu
  sledoval její vlhké prsty
  omočené v okurkovém láku
jenom chvíle

  III

Jenom chvíle
  vískala mu do vlasů
jenom chvíle
  hlavu v klíně
  ale odejít    musel
  ani kanape není svaté
  natož klín do mužovy tváře
  ale odejít    musel
  a v klíně jí zanechal
  všechny vlasy   zlaté
jenom chvíle

  IV

Jenom chvíle
  ležela mu nahá modelem
  mezi jídly
  neustále tam a zpět
  roloval její punčochy
 připadala si nahá
  lhal že
jenom chvíle

  V

Jenom chvíle
  když jí prackou po stehně
  připadala si tak oblečená
jenom chvíle
  když z ní vytahoval
 mucholapku ještě dýchající
  připadala mu tak oblečená
jenom chvíle

  VI

Jenom chvíle
  hrálo se
      chvíle se hrála prodlouženou
  kráčela jednou nohou po schodech
  druhou našlapovala na svou krev
  a třetí vláčela za sebou
  jeho spánek
jenom chvíle
  si mohla zrcadlo orosit
  než zívne
jenom chvíle

  VII

Jenom chvíle
  je mojí ženou v lůně mé dcery
  na zvracení je mi z mého lůna
  kde kňučí má
jenom chvíle

 VIII

Jenom chvíle
  se vejde do mého pokoje
  do mého kufru
  až otevřu své katalogy
  se spodním prádlem
jenom chvíle
  než žlučí nažlutím si vlasy
  sám sobě hercem
  dabovaný
  starý
jenom chvíle

 IX

Jenom chvíle
  co oči otevřel
  služebná rozsvítila
  v koutě pár černých polobotek
  obutá
poezie se opět stala pokojem

PŘEDČASY

Jenom chvíle III   
   (Kajmanovi)

přistoupil jsem k oknu do řidičovy kabiny
a něžně se jej dotkl dlaní
naše pohledy se splynuly
  ve zpětném zrcadlení

pomyslel jsem asi na to
  kolik si asi
    právě teď pro mě
    vzalo život
    mladých mužů >

potěšilo by mě to
    chlapci             <

Jenom chvíle III   
   (Sardanapalova smrt)
 

vystoupil jsem z tramvaje
  do noční louže slin
a běžel vedle ní
  jak klouže po kolejích

okna zamlžená, zadýchaná
  jako by jim plyn   pustili

Jenom chvíle III   
   (Epika chvíle)
  

a pak jsem doběhl
  ostrý, podstatný v neobrysu
opřel se o lampu
  a lampa opřela se o mě
tak prostý, prostý o dech
  zmizela tramvaj v krysu

kolik si teď právě
    pro mě
  nenechalo chlapců život vzít
  chlapci?             <

 Vyznání     

    (ulitě)

  I  (rukavice)

Dlouho jsem hledal to místo a nemohl je najít
ryl jsem do země hluboké zářezy
    v naději, že vytryskne z ní konec světa
    místo mi předurčené

ale běda, běda mi
    že narušil jsem spánek
                  dvou překřížených kostí pažních
                                     bez prsou

    jedné mužské a druhé mužské

  II  (z klínů matek)

až jednou omylem zakopnutí o stavidlo
    propustil jsem zmatenou vodu
                                   kde že to je
    na její místo

rozlila se do přilehlých polí do údolí
    a zaplavila podhradí jedné vesnice
              až hrad praskal
              na skálu

a socha lodí byla
                              nemluvňátek
    aby se aspoň křičet naučila křičet

  III (vyzvání samotě)

to skřeky ňadrné mi lály
    ale břehy břehy hrály
                         představení o souši
    jen mně

a k dovršení tragédije
    upustil javor z osemení
s výkřikem            "svět se mění!"
          semeno zmřelo
                       do mrtvoly
                           kořenné
 

pak bláto utuhlo mi v žilách
                       >>toto je místo mé<<
                               mi ztuhlo v rtěnku na rtech
vida že za bývalým břehem v vartech
    v té chvíli plály
                       země ohňové
 

Madona s dlouhým krkem   

To čas již proklouzl jí krkem
  že ani třísku
oddala se tělu brkem
  dítěti, co v přezku
  uvila
si řezem choti císařským
  nožem tenčím než tenkost kůže
  nad éterem

Tu dítě rudne lící
  kojné mléko krev je
  a proto rudne spící
  a mohutní, co v přezku jizva otevře se
kam se zase navrátí
  nad éterem
  slétne z kříže brkem

a ona to již kašle

Die Prager Tagblatt

   (snehurcesnehurce)

Nerozumím ani slovo
  a přece
že ze Smíchova smích se neozývá
  ale ryk    to poznám

že "Jiřík z Poděbrad
  byl králem dvojtých brad
  a prstů omaštěných ve vepřovém sulcu"

tím sulcem rty ti otírám
  ó, Praho recesní!

  dnes znovu vychází
Die Prager Tagblatt

Předčas kořenění  
  

Potřebuju, aby to všechno
     v bytě pomřelo

i úzká světla zpodveří
i dech vývěry klíčové dírky
     klíčové pro všechny
     časy odmykání
               pro všechny úvěry

Osamění musí být
tak dokonalé, že i meč
musí být z kovu, ne z plastu

Potřebuju na to, aby chcípl
     mi pes a mě vymohli nést
     ze všech mých žvástů

kterými zalévám své květiny za oknem
     a ony vskutku koření!
      tím je to horší, to je to   Jediné

Až chcípne, hoďte mi pupeny
  na břicho

     ať si šáhnu, aspoň jednou
     ochutnám

  jak jsou horké

ČASY

Časy Kurtoazní 
   (ulitě)

I však u propasti hles
     všemi kostmi svého ostnokožce jakoby pobodán
     jenž slinu světla vykloktal, co pozřel
v sebe, nesl píseň znovu
                                                                                               (Ostrovan -
uhodiv do měděna strun
     osifikovanou svící zobcovou před valem run z pyky
     přivolav čeládku svou z růžova havraňátek
by se ještě jednou červánkem drapérie hrátek stala v um

                           pro jeho let nad tvrzí Romantiky

Vyňav se loutný
                           jak kdysi tišil šiky:
  "Župani,
    mi paní z žezlem múzy
    jen cudně nesnesenou paže přiveďte a budem se bavit o příměří!"

                                                                 - tu jsem -

  "Ó paní, usedni na louku
        mého sena věda ba že
                   v přítmí erbu táhne zlata vůl
   a na rozhraní tvého léna             je les a blata, lúzy zase Tvé
                                          (mi podlehni)

        Nechť mravy
                  zakrákány ze hrudí
                                    jdou k Elbu

   Pojď se cimbuřit
       my vyženeme                                                                 "z Něho)

Čas dialogický   

Upíječ šery připil si na zdraví
     právě když se jeho veš
     úzkostlivě objímající svůj vlas
     Hltavy  

převlékla za druhou z ruk
     za klíště, co verš
     je měch ten suchý

a opona červenejší než modř
     hrnula se roz

         vstoupilo klíště pod obraz:

>>Druhý král ví, že je král<