|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Až na jaře, a bůhví
že tolik je ho třeba
já vyjdu z jeskyně
do slunce nesmělého
můj syn - syn zajatého
bude tak obávaný
tak skoro bohem
svou plavostí
v té černovlasé tlupě
protože hrnčíř, po otci
držet bude mé dlaně
na nesouměrné nádobě.
Oblost mi byla jménem
v těch nocích zimních
až do kraje, až do kraje
zimního svítání.
Pak vyneseme ven
poslední šípky růžové,
poslední jehlu, pazourek
a rozžvýkané kůže
dvě tváře k nebi
a jeden vraní skřek
a jedna němá prosba.
Chovej se, synku, chovej
jsi řečí němé ženy
jsi její výkřik
sten. |
|
|
