Práce z vybraných kapitol filosofie

   Mám za úkol napsat 1 až 2 stránky o tom, co si myslím o tomto předmětu na sportovní vysoké škole… Od doby, kdy jsem začal číst knihy, mě vždy přitahovaly ty, které se zabývaly určitými aspekty duše, bytí, vědomí nebo jak to ještě nazvat. Zajímal jsem se v přiměřené míře o buddhismus, tao, zen, křesťanskou mystiku, šamanismus, psychotropní látky, paranormální jevy, reinkarnaci atd. atd. Dnes nemohu říci, že bych se v něčem z tohoto opravdu 100%-ně našel a mohl se považovat za jogína, šamana, mnicha, avšak mám pocit, že jsem si vytvořil jakousi zhuštěnější představu o tom, co je na světě možné, jakými způsoby uvažuje člověk, jak žije.

   Z výše zmíněných důvodů jsem byl mile překvapen tímto vyučovaným předmětem, zvláště pak jeho formou. Na myšlenku „oduševnění těla“ při jakékoliv sportovní činnosti i mimo ni jsem přicházel při zběžném studiu hathajógy zhruba před dvěma lety. Tehdy jsem uvažoval o tématu diplomové práce zabývající se zařazením některých jógických cviků do školní tělesné výchovy. Záležitost s rozšiřováním vědomí počínaje dokonalým uvědomováním sebe sama jsem postupně nacházel snad ve všech náboženských i filosofických systémech, kterými jsem se zabýval.V dnešní době sport orientovaný na výkon a výkonnost poněkud opomíjí celkovou přirozenou harmonii těla (kalokagathia) a vede k opotřebovávání tělesných struktur, k mnoha zbytečným úrazům. Často na to myslím, když procházím chodbami FTVS a potkávám, množství lidí o berlích, zabalených v sádře... Snad by se tyto „nepříjemnosti“ částečně daly eliminovat rozšířením vědomí o svém těle, o tom, který sval je v kterou chvíli napjatý,který uvolněný, o tom v jaké poloze se tělo nachází… Člověk často zapomíná sám na sebe. Putuje v daleké budoucnosti či se topí v hlubinách minulosti. Překrývá si oči klapkami z myšlenek, předsudků, očekávání, což ho vyvádí z rovnováhy tím, že odděluje mysl a tělo a dochází pak úrazům a necitlivému zacházení se sebou samým.

   V hodinách filosofie se mi forma výuky zamlouvala především zvolením alternativního, neformálního prostředí, volnými rozmluvami mezi studenty i vyučujícím a také především meditativním relaxacím, které podle mě prohlubují právě vědomí těla a jeho jednotu s myslí(duší). Možná bych uvítal více razance ve vedení rozhovorů, větší sílu rozptýlit některá mylná lidská přesvědčení, avšak chápu, že prozatím byly tyto hodiny především experimentálního charakteru. Možná by se tyto hodiny dalo oživit i nějakými „malými hrami o velkých věcech“, které člověka, když je odhalí, zanechají stát v údivu a úplně jiném úhlu nazírání. Vzpomněl jsem si např. na jednu „hru“, kterou jsme jednou zkoušeli ve skautském oddíle. Po krátkém sbírání koncentrace 4 nejmenší členové zdvihli každý na jednom svém ukazováčku nejtěžšího jedince ze skupiny až nad hlavu, přestože jej předtím nezdvihli ani kousek nad křeslo. Toto je samozřejmě jen příklad z mnoha. Víceméně jde o tom, pomoci trošičku roztavit ledy mezi lidmi, kteří mají svým způsobem zažité vzorce chování na půdě školy. Navodit uvolněnější a přesto vážnou atmosféru…

   Jinak jsem si přečetl Vámi zapůjčenou knihu (!dobrý nápad-půjčovat knihy!) herese Bertheratové: Tělo, dům mého života a začal s praktikováním některých cviků. Po dvou měsících jsem schopen říci, že cítím mnohdy více energie, naučil jsem se znovu „chodit“, delší dobu udržím páteř napřímenou a uvolněnější a malé bolístky okolo ní takřka vymizely. Nevím sice jak pro koho, ale pro mne byly tyto hodiny velkým přínosem a příjemným překvapením v každodenním běžném chodu naší fakulty.

   Tak a teď jsem to všechno dohodnotil, přehodnotil a znovu zhodnotil, ačkoliv soudit, hodnotit či kritizovat nemám vůbec ve zvyku. Možná právě proto, abych porušil zvyky… a samozřejmě taky abych vyhověl Vaší žádosti o zpětnou vazbu. 1 až 2 stránky jsou hotovy.