 čtenář MaláČarodějka - 13.11.2005 > Můj smutný příteli,srdce drásáno v boji,
nezabývej se toliko city,láska krutě bolí.
Za druhého dýchat nelze,třebaže bys rád,
svobodu daruj a zbývá si na toleranci hrát..
Pokusíš-li se oheň spoutat,uhasne a nepovstane více,
nakonec zbyde ti-v temnotě a sám zírat do tváře měsíce.
Chceš-li podřídit si divokou vodu,
nespatříš její zářící oči znovu.
Třpytivé paprsky luny,tančíc na hladině,
tváří se nevinně.
Ne.
Vzduch není jen letní vánek,
divoký vichr neukolébáš v spánek..
Prastará zem,citu se neskloní,
kdysi zvonivý smích,tolik už nezvoní..
Vidím klisnu
v bouřkových mračnech tančící,
kopyta krotí živou vodu
a v srdci oheň běsnící
| |
