při stříhání vlasů
vlastníma narezlýma nůžkama

při zírání do zrcadla
propadl vědomím o patro níž
až k pudový základně
až k půdní složce

tupý nůžky

z koupelny se ozval nesnesitelný řev
bílá hluková oblaka
řev řev řev

dírou v okně prostřelil do světlíku
protější stěna udala směr nahoru
byl širší serval cestou omítku

rychlostí zvuku se dostal nad střechy
nad pás antén a chátrajících komínů
..byla to stará čtvrť

tam se zastavil
promítl do sebe obraz údolí pod sebou

obraz ztvrdl
zkopíroval se do nekonečných řad
a jako domino se pomalu sesunul se zorného pole

v nastalém tichu a tmě se nic nedělo
jen kdesi v podvědomí
hluboko pod hejnem "labuť"
byl slyšet náznak skladby

a co se zbytku týká

vše co objímá horizontála
beton uši a nůžky
to stáhly kropící vozy

Hey on Cell
kapely Vaz