Třebaže život věčný

a smrt jen zdání jest

bliká na mě

denodenně

dáma obvázaná vpichy

tupá jehla do oka

opora citů a city její oporou

vnucuje se teplým dlaním

podobna rakvi kam uvrhnou zaživa

a nechají ztlít

oči půvabné

křečovité, suché

zní jako smích

škodolibě

lepkavý

...zloba...