Kdysi, když čas byl slepý

jak mladé kočky

když ženy, pramatky

peřeje proplouvaly

na loďkách z listí

byl ostrov, byla ryba

byl pták a byly bouřky

a první sesuvy

a laviny

a závaly

a první žena v jeskyni

za hradbou kamení

A čas se odvažoval

podle slov modlitby

zatímco žena v jeskyni

si ráno copy zapletla

a večer rozplétala

tam venku

se vdala dcera

a syn se oženil

Tak jako všechny ženy

před vstupem do jeskyní

i ona odložila

své zlaté opasky

hedvábné šály, podobenky

svých milých, tak neladná

bez paroží, které ji zdobilo

když kdysi pásávala

svá stáda krav a laní

někdo je ženě vyplenil

tu rybu, která tělem

jí v nocích proplouvala

a která byla otcem

všech jejích dětí

rybáři ulovili

na břehu potoka

s mastnými pusami

poprvé uviděli

v západu slunce

zázrak

a pohár před jeskyní

třikrát lží zaplnili

Až žena z jeskyní

propluje kamením

zpátky až do života

znovu svůj pohár scelí

pravdami ženy

která

tak od věků je

smutná