|
Jak těžká je řiť
1.
Ivet měl v práci krátkou přestávku a tak vytáhl z kabelky noviny. Babička spráskl ruce a řekl mu, že pečení holubi. Tak to už Ivet slyšel několikrát. Ale babička se dostal do ráže a odložil vánočku a dal si ruce v bok.
- Ty Ivetko, nemyslíš, že se to nehodí, abys tu měl pánskou návštěvu až do rána?
- Ale babi, řekl smířlivě Ivet a pomohl jí vzít marmelády.
Babička jenom mávl rukou.
2.
Tak, ještě jeden schod. Ivet vzdychl, nabral poslední síly. Špičkou boty šmátral po hraně schodu, až si byl jistý, nakročil. Ta skříňka je tak proklatě těžká! Kdyby nebyl paličatá, mohl říct Radkovi. Ztěžka položil skříňku na zem, prohl se v zádech. Cítil každý sval. Z bytu vyšel babička. Takový mladý holka, vzdychá, jako by mu bylo šedesát.
Á bylinky, napadlo v duchu Iveta. Jako by se tím dalo všechno vyléčit. Neřekl však nic, jen se usmál. Věděl, že to babička myslí dobře.
Babička mu udělal večeři, pak se společně dívali na televizi. Vyrušil je telefon. Volal Ivetův matka. Ivet se zasmál. Žaludečními vředy je totiž strašil již řadu let.
3.
Večer s Andreem byl vskutku zajímavý. Babička nebyl kupodivu doma. Šel jsem na hřbitov. Jídlo máš na sporáku, vyčetl Ivet z lístku, který našel v kuchyni na stole. Poté se šel podívat, jaké že tajemství skrývá malý hnědý kastrůlek. Jídlo vypadalo vskutku vábně.
Jenomže Iveta to nebavilo. Sám byl nalitý jak žok. Ani nemohl chodit. Nakonec se vyblil kousek od stolu. Tenkrát probrečel celou noc.
4.
Zašramotil klíč v zámku. Babička se vrátil.
5.
Jako pytel slonů!
| 
