Čekala jsem

že se vrátíš

ale přiletěli jen

mí motýli bez křídel.

Chvilku se honili

nad stolem

ale ani jeden

neslétl do údolí otevřených dlaní.

A pak tiše zmizeli

s posledním zlatým klasem žita

za obzor myšlenek a hor.

S každým večerem

jsem je vítala

a s každým večerem

se jich vracelo míň a míň.

A pak zůstalo ze zlatých lánů

už jen strniště

k zemi přilepené stříbrnými kameny

a hledat ztacené klasy se nikdo nevydal.

Už se nikdy nevrátili.

Mí motýli bez křídel.

Takže...

...už není místo

kam by ses mohl vrátit

kdybys o to stál......a chtěl.