Romantik sečtělý z okénka pohlédne,
inverze vůkol, kam oko jen dohlédne.
Smutně ven kouká skrz plynovou masku.
Má vyjít ven a dát život v sázku?
Chtěl, tak šel...

Betonem proplouvá k ostrůvku zeleni,
z dálavy veliké kynou mu jeleni.
Chtěl by se zastavit v krajině ticha.
Co ho však najednou u srdce píchá?
Že by infarkt?

Upadá na zem-barva z tváře mizí,
ale všem kolem je vzdálený, cizí.
Plazí se marastem do krajin snů.
Snad ještě nenastal konec všem dnům.
Bohužel ještě dýchá...

Námahou propocen plazí se k cíli,
les je už blízko, však chybí mu síly.
Tu laňka přiběhne, romantik vstává,
laňka mu najevo náklonnost dává.
Tu tramvaj ji srazí...

Brodí se romantik loužemi krve,
hledá tu laňku, co byla tu prve.
Nalézá však jenom rozjetou kost.
Už není romantik, má toho dost!
Nebezpečně křiví ústa...

Bývalý romantik vrací se domů.
Někomu ublíží, dobře ví komu.
Šavli po dědovi do ruky bere,
to plémě lidské ho už dlouho sere.
Zloba se spojila se sečnou zbraní...

Do první osoby šavličku noří,
v krvavých očích plamen hněvu hoří.
Tak seká do lidí na zóně pěší.
Ta práce řeznická tuze ho těší.
Krve jak v americkém filmu...

Za chvilku prolil snad sto litrů krve,
už mu tak nevadí, co bylo prve.
Pohledem na tu spoušť chvilku se pase.
Pak rozhodl se odpustit té lidské rase.
A pak ho v lese ušlapal jelen...