I.
Na třikrát
jsem rozlámala
kytku od tebe. Jsem
plenitelská. Ničivá.
Puky na kalhotách
ach, já jsem dáma
korektorem zapatlaná
i na víčkách. Nezavřít oka
na punčochách
a očima
jen pomrkávat. Bakelitová hlava
hadrové ruce, kudrlinky z roku raz dva
a modrá mašle, už nechci více
láskou a žalem
trápit se. To raději
být proměněná
v okrouhlého
rýhami po bolesti
značeného
trilobita
II.
V kameni cejch
v bolesti dálka
věkem věkův
mi pomrkává
že zkamenělina
pod teplou kůží
už není jenom
moje maska.
III.
Je v těle sten, je mokravo
je úzkost o lásku
že prosit by se chtělo
neopouštěj mě. Měj strpení
že žena pobloudilá
na schodech z kamení
sedí a prosí
a tvrdí, že je rozmařilá
ach, ta je bláhová
a zatím mašle ve vlasech
je notně, tuze splihlá
a páchne prachem
tak netrap se tím
že něhou, žalem
vřískáním
tak v podvečeru
když páchne slad
a kvítky z třešní
prší mi
do vlasů rezavých
já láskou voním
doztracena.
|