PO SALMOVSKÉ

 

 

“Jedno pivo prosím!” “Zahrádka otevřena.”

“Dnes přečte ten a ten.” Mikrofon slyší,

žena je žena. “Nežli vpravo mužů spíše vlevo žen.”

“Rozum?¨Spíš rozemnouti.” Jak hadovka

lesem se plazí stovka, kterou platíš. Ao šen,

“postav vodu..” Stavba lehká, stačí zmáčknout,

píšu mail, z monitoru přechází zrak,

srkám louh a lížu kornout.. “S oregánem tak a tak.”

Nejlepší jemný. “Dojemné verše..” Dlouho

se dotýkáme kláves, odmykáme byt,

na záchodě zvednout prkénko, nakrájet rajče.

“Umění a um?” Z plastové lahve minerálku.

Připojit, zahrát “na cenko”, celkově ceny dobré.

Na dálku vidím špatně, blízko je to pravda.

Blýská se na časy, hodiny nutí jít dál.

“Co to je za vestálku?” Ty si to umíš zařídit.

Pálka všedního dne, vše na dně, škola života.

Rýma, tož i kapesník, “Ještě jedno!”

Stoka bezedná a zapomenutý Bach.

Přeskáčka, forota, strýček srdeční příhoda.

Dlouho nepotáh’ a už by chtěl psát zas.

“Motáš se.” A proč někdo jinak? A neví nikdo,

kdo je dál. “Konvice vaří!” Ať se neroztaví,

kdo ví, ten neví nic. Nakrájet chleba, přečíst zprávy,

“20%!..se picnu.” Červen se krátí, červené triko,

Auto Kelly v Libni, vždycky si vzpomenu.

“Na, ty jeden, tumáš báseň”, děkuji,

po žních ženou ženci ženu, “Inspiraci? Zaručenu.”

Hezky s bazalkou, aceto balsamico.. Víš, že to je

vinný ocet? “Nepoučuj.” “Učím se pořád.” Viníka

najdem brzy, je to vláda, promenáda, bič a pryč,

z Prahy na prázdniny. Jestli tohle je prázdno,

pak plnost studia je vakuum. Až na dno,

hezky to vypij, elixír mládí, čaj rum bum.

“Josef Leopold Zvonař.” “A víš že v jeho ulici

je čínská restaurace?” A safra.. Kung pao.

Do klíče, bez práce, velký Mao a koláč dne.

Přepnout na režný režim, sojovku až zítra..

“Má milá, tady maji gambrinus.” Těším se na Ládví,

rozpůlím ve dví svetr, chladna zrána, ale v noci..

Buď měsíc ku pomoci! A po tomhle prášku zaručeně schne

velké prádlo. Vyčůrat a spát. Tik, tak, tak.