drfaust (Občasný)

ptáče pláče:))) (jsou jetý, ale štepěj:))) né nemyslím, že by v tuhle chvíli byly "přínosem"

Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu.

hele ten rytmus ti z toho leze:) není totžnej 10/12 ale jeden by si hnedka tipnul, že jo, že ten nick se bude jmenovat Manon:)

ouvej (Občasný)

chacha, tohle mě pobavilo - jak drfaust neomylně zazdí něco, co je krásné. Za to Kelly nezklamala, a skutečně jejímu úsudku začínám čím dál více věřit.

Tady fungují ty archetypy - jdeš po čuchu - a třeba vnímání poezie vůbec nesouvisí s objektivní krásou, protože kdo nastavuje ty mantinely - jen ty sám - a sotva ti kdo do nich může kecat.

třeba drfaust za tohle opravdu nemůže - protože je jinak naprogramován, a já nemůžu za to, že mi se nelíbí většina jeho tvorby.

Třeba tady je jádro problémů - proč se čtenáři někdy na něco vrhají a něco je nechává chladným.

K tomuhle problému - mám vyzkoušeno - že po čem já neomylně skočím a rafnu do toho, je renomovanými kritiky šmahem odmítáno. Vždycky už to čekám. Třeba u Lyryka - pravidelně, kde já zajásám, je to znalci hodnoceno jako slabší.

Jo, jasně, sveďme to na archetypy v nás. :-)

ouvej (Občasný)

Tak, tak, v tomhle jsme myslím za jedno. I když - já si nemyslím, že by byl tak krátkozraký, a jakási Esmeralda by mu od pohledu zapáchala. Spíš - že kde něco příliš vyčuhuje, kde jsou smysluplná slova - kde chybí nevyřečenost a rébus - tam ztuhne štítivostí, protože naprogramován tak, jak je. Jakoby mu chyběl nějaký orgán, či co. Možná je to problém témat.

Já myslím, že tohle souvisí s tím tématem, které jsi nakousla. S těmi archetypy. Těžko chtít intuitivní chápání vnímání poezie po někom, kdo k poezii přistupuje s logaritmickým pravítkem v ruce.

:-)

A zase - objektivně - těžko chtít po babě od plotny - aby si šla to logaritmické pravítko koupit. Tohle je velice zjednodušené, jak to podávám. Kluci jdou dál - než vidím a dovidím. Ale ani nevím, jestli chci dovidět.

:-)