Tvrdím, že svoboda je nejvágnější a nejzneužívanější pojem. Co je jím myšleno? To už demagogové neřeknou. Je to slovo často používané v iluzích, kdo by neměl někdy chuť mít ode všeho pokoj? Lidé to slovo rádi slyší. A kde je poptávka, je i nabídka, ač pouze slov. Mít svázané ruce i nohy a křičet, že jsme svobodní nám moc nepomůže.

Svoboda k čemu, či od čeho? Plná ústa řečí o svobodě mají podle mé zkušeností skrytí mágové. Jejich ego si chce dělat co chce, ale neví o tom, že je ovládáno silami nevědomí, často temnými.

Nestvořili jsme sebe, sami jsme stvořeni, ba stále tvořeni. Kým, našim vědomím a jeho přáními? To je otázka pro Sebepoznání.

Rádi bychom více ovládali svůj život, ale nevybereme si ani datum ani místo narození, smrti, ani nemoci. Můžeme hovořit o osudu, karmě, nebo náhodě, ale tím se danost nemění. Nemůžeme si dělat, co bychom chtěli, vždy jsou určité meze při volbě. I naše možnosti jsou vždy v určitých mezích. Má to rysy role, ale to už je ezoterika. Prostě tak je nastaven náš život.

Ze zákonů Stvoření vyplývá, že nic není dokonale jasné, jednoznačné, jednoduché. Vše je propojeno se Vším, takže už z toho vyplývá, že neexistuje oddělenost, tedy ani absolutní svoboda. Vedle nekonečné složitosti ovšem současně existuje prostá, avšak nepopsatelná jednoduchost.

Snad nejlepší by byla definice svobody jako nepřítomnost vnější a vnitřní omezenosti, ale to je atribut pouze Boha. Ani On však nemůže stvořit co mu není vlastní, např. nedokonalost, náhodu, omezenost. Lépe ukončit přebytek prázdných slov a v meditaci si nechat od božského prožít co nám tento Generátor Všeho chce sdělit.