myslím, že jsou umělecká díla postavená spíš na myšlence, nebo spíš na pocitu; ta první nesou nějaké poselství, ale jejich poselství nerovná se to dílo, musí tam být ještě něco navíc, něco nedefinovatelného, které nás nutí, abychom tam to poselství hledal
mto serveru nedoceňovaná; druhý druh mě osloví právě jen když je obzvláště silný, jinak mi všechno dost splývá dohromady
takže pochopit dílo znamená tu možnost dát tomu interpretaci - jako vážně míněnou domněnku, jako to, co skutečně pomáhá zážitku - jsem prostě takový, že se nad věcmi zamýšlím, je to pro mě dost přirozené
když skupinka lidí nadšeně pokyvuje nad dílem a vychvaluje ho, aniž chápu proč a aniž to někdo zdůvodní, jsem poměrně ztracen - zákonitě se pak sám pro sebe ptám: proč? ale přirozeně z toho nemůžu dělat závěr, že oni se mýlí a já mám pravdu - ale jisté soukromé podezření, na něž mám právo, zůstává
svět mi nikdy nebyl příliš jasný, a proto ho vykládám - jsou to vážně míněné domněnky
lidem, kteří mají příliš jasno, moc nevěřím
lidi, kteří nemají jasno, ale nesnaží se pochopit, nechápu
pokud je jim jedno, že nemají jasno, tak to chápu, ale neztožňuju s tím
