Leykia se rozhlédla po místnosti, kam ji před malou chvílí tři čarodějky dovedly. Nerissa, Nimue a Halinor už zasedly k rámům, na nichž tkaly překrásné gobelíny. Netrvalo dlouho a těžké dveře pobité stříbrem se otevřely. V nich stála dívka jen o málo starší než Leykia, alespoň jí tak připadala. Nerissa, Nimue a Halinor vstaly. Ona si jich ale vůbec nevšímala, došla k Leykie a odměřeně si ji změřila pohledem.

 „Jmenuji se Cassidy. Jsem Strážkyně brány!“ pronesla kovovým hlasem se zvláštním přízvukem. „Patříš k nim?“ zeptala se Leykia. Ačkoliv věděla, že by měla mít strach, cítila jen zvláštní pocit, který si nedokázala popsat. Vlastně měla strach, ano, před příchodem Cassidy. Ale ona na ni působila uklidňujícím dojmem – pokud se jí nedívala do očí. Cassidiny oči byly pronikavě zelené a zlé.

   Cassidy se kovově zasmála. „Ne i ano. Jsem jejich bohyně.“ „Proč jsem tady?“ spěchala s další otázkou Leykia, jako by se bála, že nemá dost času se zeptat. „Dozvíš se to!“ „Kdy?“ „Až přijde ten pravý čas! Já jsem Strážkyně. Jsem neskutečně stará, mám plno času. A rok nebo deset let mi připadá jako minuta!“ pravila pevně Cassidy. Pokynula Nimue a Halinor, aby se vrátily ke gobelínům a s Nerissou si sedla k malému stolečku s rozloženými taroty. „Tak jak?“ namířila ke Nerisse otázku. „Slunce je ve středu, ale nalevo je Spravedlnost!“ odpověděla jí Nerissa. „Kde jsi ty?“ „Tady, vedle Vozu, vidíš? Trojka holí…“ „No, já jsem tady, vedle Královny pohárů, podívej, Princezna mečů!“ pokračovala v rozhovoru plném pro Leykiu nesrozumitelných výrazů Cassidy. „Kde je Smrt?“ otázala se Cleopatry a při slově smrt se Leykia zachvěla, neboť slyšela v hlase Luny takovou lhostejnost, až ji to udivilo. „Vedle Nimue!“ řekla stejným tónem Nerissa a pohlédla na Nimue, která sebou trhla.

    „Cassidy!“ ozvala se Halinor. Halinor byla mlčenlivá a málokdy sama začínala rozhovor. Cassidy k ní pomalu došla a když jí Halinor naznačila, že by jejich rozhovor měl být důvěrný, přisedla si k ní na sedátko u rámu. „Leykia má přítele!“ sdělila Cassidy šeptem nejmladší čarodějka. „Ano,“ odpověděla Cassidy bez hlasového zabarvení, takže nebylo poznat, zda se diví, ptá nebo o tom už dávno ví. „Bude ji hledat…“ řekla zase Halinor. „Nebude!“ konstatovala Cassidy a mimoděk na Leykiu pohlédla. „My najdeme jeho!“ Halinor na Cassidy pohlédla, jako by už předem prosila za jeho život. Cassidy se bez důvodu kovově zasmála a lehce přetančila ke staré knihovně. Vytáhla knihu v kožené vazbě plnou složitých symbolů a pentagramů. Halinor k ní potichu došla. „Ty tomu rozumíš?“ nakoukla jí přes rameno. „Musím. Ingrid mě to naučila. Ingrid mě naučila mnoho věcí, které nejsou v knihách a které teď já učím vás. Podívej! Je mnoho způsobů, jak vykládat tarotové karty, ale jen jeden, jak s nimi určit budoucnost. A ten známe jen my a Ingrid. A stejně tak mě naučila číst v těchto knihách!“ vyložila jí Cassidy. Kdysi, než se stala bohyní a Strážkyní, se jmenovala Akasha. Nebyla krutá, tehdy. Ale život ji naučil soudit obyčejné lidi jinak než čarodějky. „Cassidy!“ ozval se ostrý Cleopatřin hlas. „Pojď se na to podívat! To je seřazení, jaké jsem ještě neviděla!“ Cassidy vstala z křesla a duhové šaty, utkané z neobyčejně lehké látky, za ní vlály. Pohodila hlavou světlých vlasů a naklonila se nad rozložené taroty. „Cassidy, vedle tebe je Princ mečů!“ vykřikla Nimue. Cassidy s klidem přisedla a zadívala se pozorně na střed. „Uprostřed je Trojka mečů, to jsi ty, Halinor!“ „A co to znamená?“ zeptala se Halinor, která ještě tarotům moc nerozuměla. „Brána. Stojíš před rozhodnutím!“ Leykiu zatím přemáhala ospalost. Pozorovala čarodějky a Strážkyni, které živě diskutovaly nad kartami, rozetkané gobelíny, knihovnu, zrcadlo se stříbrným rámem, které ale neukazovalo odraz, ale mlhu, křišťálové koule, drahé kameny a jiné pozoruhodné věci. A to byla jen jedna místnost obrovského domu, který čarodějky obývaly.

   Ty mezitím připravovaly čaj do hliněné konvice s bambusovým držátkem. Na kulatém nízkém stolku již stály čtyři šálečky bez oušek, které se držely v dlani. Na každém šálku byly čínské symboly. Cassidy nalila čaj do každého šálku a ten se rozvoněl směsí bylinek. Čarodějky mlčky upíjely, vypadalo to, jako by byly myšlenkami v nekonečnu. Náhle se ozval prudký výkřik, Nimue upustila šálek, který se na mramorové podlaze rozletěl na střepy, ostatní rychle čaj položily a vyběhly ven. „Prendah, co se ti stalo?“ doběhla Cassidy k ležící dívce, podle šatů bojovnici. „Přišel…Leykiin přítel!“ zasténala a až teď spatřily dívky skvrnu krve na Prendahině hrudi. Nimue a Halinor u Prendah zůstaly, Cassidy s Nerissou se rozběhly k bráně. Nad Cassidyinou hlavou zasvištěl šíp. Druhý mířil přímo na její srdce, ale zastavil se asi půl metru před Cassidyiným tělem a spadl do trávy. Nerissa náhle držela v ruce luk a napínala tětivu. „Nestřílej!“ vykřikla Cassidy a vyškubla jí luk. „Zvládnu to i tak!“ Napřáhla obě ruce a z dlaní jí vyšlehl oslepující paprsek světla. Ten postupně slábl, až zanikl docela. „Je jen člověk!“ napomenula Nerissu Cassidy a seběhla z malých kamenných schůdků. Nemýlila se, její paprsek připravil Leykiina přítele o vědomí. Cassidy se vrátila na chodbu. Nimue a Halinor měly uplakané oči. „Prendah!“ vzlykala tiše Nimue. „Umírá!“ stanula nad nimi Cassidy. Nimue se k ní otočila a zeptala se: „Co Leykiin přítel?“ „To je v pořádku!“ mluvila Cassidy bezbarvým hlasem. „Nerissa se o to postará!“ Prendah se začala třást a sténat. „Co se s ní děje?“ vykřikla zoufale Halinor. „To je agónie!“ odvětila Cassidy. Udýchaná Nerissa přiběhla v poslední minutě, aby se stačila s Prendah rozloučit. „Tak co?“ ptala se Cassidy, která jediná nad Prendah neplakala. I Nerissa se rychle vzpamatovala. „Nemýlím-li se, teď máme Leykiu v pasti!“ prohlásila vítězoslavně. „Ne tak docela…“ odpověděla Cassidy neurčitě a rozrazila stříbrné dveře. Tři čarodějky a Strážkyně vešly do síně. „Co se stalo?“ zeptala se Leykia. „Nic!“ odsekla Nimue. „Nic, jenom přišel tvůj přítel a zabil naši nejlepší bojovnici a kamarádku!“ pronesla výhrůžně Halinor. „Co je s ním?“ vyskočila vyděšená Leykia. „Žije!“ pronesla stroze Cassidy. „Ale ty se k němu nedostaneš!“ „Proč?“ „Protože on neví, že jsi tady. A pokud budeš vůbec něco chtít, musí pro tebe platit určitá pravidla. Zaprvé, oslovuj mne Vaše Výsosti…“ „Nejsi královna!“ přerušila ji Leykia vztekle. Cassidy se opět zasmála. „Ale ano, jsem královna králů!“ Leykia zalapala po vzduchu a ostatní čarodějky se na ni pohoršeně zadívaly. Nerissa mimochodem mávla rukou a šálek, který Nimue rozbila, byl zase celý. „Zadruhé, budeš muset pracovat, nebudeme si tě tu vydržovat. To, co budeš dělat, nebude jednoduché. My nemáme na práci čas, musíme tkát gobelíny, věštit z karet, číst v knihách a bojovat…“ „Udělám cokoliv, ale chci Rodericka vidět! Chci vědět, že je v pořádku!“ prosila zoufale Leykia. „Tak pozor, tady diktuji podmínky já!“ okřikla ji Cassidy. „Copak tys nikdy žádného muže nemilovala?“ otočila se k ní Leykia se slzami v očích. „Ale ano, milovala a stále miluji. Je to člověk, ani nevím kde je. Ale proto to nedělám. Rozptylovalo by tě to!“ Cassidy se na okamžik zahleděla do dálky. „Tak dál! Zatřetí, nebudeš sahat na knihy, taroty a jiné věci, na které ti sáhnout nedovolím!“ „Ano!“ přisvědčila Leykia a vzápětí se rozplakala. „Prosím, dovolte mi ho vidět. Chci aspoň vědět, že mi nelžete, chci vědět že žije, prosím!“ „Ne!“ řekla tvrdě Cassidy. „A teď běž roztřídit přízi na gobelíny podle barev. Možná po zkušební době, jestli bude všechno udělané perfektně, ho uvidíš. Jdi pracovat!“ Leykia se snažila, aby všechna práce byla udělaná dokonale. Hýčkala si tu malou naději a myslela na to, jak všechno udělat tak, aby byly čarodějky spokojené. Cassidy s čarodějkami si sedly ke stolku a hleděly do křišťálové koule. Dveře síně se náhle otevřely a v nich stál mladík s hnědými delšími střapatými vlasy. „Petře!“ vykřikla Cassidy a padla mu do náruče. Leykia k ní přistoupila se slzami v očích. „Sama budeš šťastná a mě necháš trpět?“ řekla vyčítavě. Cassidy se zamyslela. „Když myslíš, Leykio, že to tak bude lepší…“ Nechala přivést Rodericka. „Tak tedy, každému spravedlivě, Leykio!“ řekla rozhodně a nechala ze svých dlaní vyšlehnout oslepující paprsky. Přes závoj slz se dívala na Petrovo mrtvé tělo a jako z dálky vnímala Leykiin zoufalý pláč. A po chvíli si zase sedla ke gobelínu. Vyšila na něj zlatou nití: Quienquiera puedes amar homicida, ven. V překladu – kdokoli můžeš milovat vražedkyni, přijď. Snad se dočká, nešťastná čarodějka, která nemůže rozdávat štěstí.