|
Křížová cesta jedním létem
Květen
- Tak se prosímtě opatruj a napiš mi, žes dobře dojela…Nebreč, zas se uvidíme…- -Já bych mohla přijet ještě příští sobotu…
- Ale…ale to už skoro odjíždím. Vždyť v neděli jedu domů…
- -No právě, jeli bychom spolu…
- No, já…já…uvidíme, víš, to se ještě domluvíme.
- Ty nechceš, abych přijela???
– Ne, ne, tak to není…ale zbytečně bys cestovala…
– Aha, ty tu budeš mít jinou…
– Ale prosímtě!Já těžko.
– Tak proč? Hele, to už je ten vlak….Uvidíme se v Praze.
Červen
VŠECHNO NEJLEPŠÍ!!!
-Jé, moc díky, jsi první a zatím jediný, kdo si vzpomněl, že mám narozeniny…Ten koncert odpoledne je, půjdeš teda se mnou?
- Nevím, Hani, já teď spal, není mi moc dobře. Psychicky i fyzicky. Jak mi bude, uvidíme. Já vím, že máš narozeniny.
Červenec
…kocour se schoulil na tvůj klín…melodie zaniká v hluku motoru. – Teď jsem dostal milou sms…tak už můžem…cvak…u nohou spí ti dalmatin… Proč to dáváš najednou tolik nahlas? To kůli té sms? Touží po tobě, aspoň?
-Možná.
-Já to myslela jako legraci!
-Vždyť já taky!
-Dobré ráno. Já jsem vůbec nespala…
-Proč jsi nespala?
-Pořád jsem v duchu slyšela tu písničku…Jak je to …a po tvé krajce od spodničky už bych nerad sáh…a jak jsi to zesílil…
-Ale jdi ty.
-Ty nějakou máš? Jestli je nějaká na obzoru, řekni mi to prosímtě, teď hned. Já nebudu dělat scény, neboj se, nic takovýho. Chci předejít nedorozumění..
- Copak já vím, co bude? Na obzoru vždycky něco je, ale já musím nejdřív vyřešit to doma…co já vím, co bude…
- Řekni mi: neboj se a já ti budu věřit…Řekni to a já ti uvěřím…
- Neboj se…
- Kdybych byla nějaká divná, tak to je z nevyspání, víš, že celou noc jsem nespala…Tak kdybych se chovala nějak divně, ani to nejsem já…
- Tak pojď rychle, ať jsme v domečku, ať můžeš jít spinkat…
- Jestli se mi podaří.
- Tak já tě budu kolíbat…
- Ty si děláš srandu, ale já bych něco takovýho potřebovala…
- Nedělám si legraci!...šss,spinkej…
- Nemůžu.
- Proč…?šššš.
- Já potřebuju, abys mi to udělal…usnu v minutě, znám se. Díky, já už spím…
- Jak vy dva to spolu máte? Vy spolu žijete?
- Ne, to ne.
- A jak to teda je? Patříte k sobě, ne?
Dlouhé ticho přeruším já: - Patříme k sobě…
On dodá: - Pracovně určitě.
-…co se děje, nic o tobě nevím už 14 dní? Kdy půjdeme tancovat, jak jsi chtěl?
- To nevím, Hanko. Řeším důležitý věci, životně důležitý, zatím se mi nechce o nich mluvit. Mám tě rád a posílám ti pusu.
Srpen
- Pojeď se mnou k Tereze, je volný víkend…
- Hanko, už na neděli program mám. Vždycky se věci mění, ale zatím je to takhle.
- A co se děje? Tři neděle tě prosím o rozhovor. Přestávám ti věřit.
- Jedeš za tou Terezou?
- Nejedu, kašleš na mě, tak ne.
- Nekašlu na tebe, jen řeším.
- Co řešíš?
- Nemám ani chuť, ani důvod ti to říkat…
- Máš nějakou ženskou? Odpověz mi prosím popravdě, já to unesu.
- Kdybych to jasně věděl, tak ti to napíšu. Nevím.
- ...jak ti je?
- Hezky, moc, po tak dlouhý době. Jsem ráda, že jsme spolu.Nech to zvonit. -- Počkej, tohle nemůžu…: Ahoj, já jsem viděl, žes už jednou volala…Taky jsem ti chtěl volat. Hlas doznívá na chodbě: Co dělám? Já, já jsem teď spal…
/12.8.2004, 8:18hodin, from life/
| 
