Ahoj Terezko!

Když jsem odjizdela za tebou, na poslední chvili jsem si vymenila krosnu za batoh, ale jiz neprendala peníze,co jsem mela v krosne. A tak jsem vyjela v domneni, ze mam tisíc korun. 130 Kc jsem dala za vlak, pak 140 Kc v te pizerii asi 30 za metro a autobus a v Kutne Hore jsem zjistila, ze mam jen 200 Kc v penezence. Tedy 70 Kc na cely tyden, když odectu jizdne. Zilo se mi pohnute, zvlast, když slunce svitilo cely den a na leseni bylo něco přes 30 stupnu. Rano chleba, k obedu polivka a nic vic, vecer chleba a tak cely tyden. Bylo mi to hrozne trapne, ze jsem se takhle spletla a nemela peníze, a tak jsem nikomu nic nerekla a ten tyden prezila a rikala si, co te nezabije, to te posili. Když jsem ve ctvrtek dorazila na nadrazi v Koline, kam mne odvezla Sarka, zjistila jsem, za jsem si u ni v aute nechala tasku s vecma na prevleceni, a to, jak jsem stala v nadrazni hale, odena do kratasku, spinaveho trika, upocena s maltou ve vlasech- tedy presne tak, jak jsem slezla z leseni, je konecny stav. Koupila jsem si listek do Prahy, a když jsem odecetla sumu za listek z Prahy domu, zbylo mi 4,50. A ten den jsem jen snidala. Ale uz jsem s tim byla smirena  a tesila se, az vystoupim v Budejcich a pujdu domu. Pak vlak prijel a ja nastoupila. Vlak byl luxusni, klimatizovany, vsechny dvere se otviraly samy, na sedackach lezely vytisky novin z toho dne, lide byli krasne obleceni, měli zapojene sve laptopy ve zdirkach na zarive nalakovanych stenach, poslouchali sve MP3 playery a zvenci k nam dolehalo jen tiche vrneni vlaku. Nevericne jsem si sedla k okenku a zirala na tu „nadheru“, A necitila jsem se nejlip, spis jako krupan a nevysvalanec a schovavala svoje spinave nohy polite sokratem pod sedadlo. Asi tak za pet minut uz mi bylo uzko a mela jsem pocit, ze delam něco nespravneho, ze tam sedim, a tak jsem se zvedla a sla si stoupnot k zachodkum na chodbu a cekala na pruvodciho. Když prisel, tak jsem mu rekla:“ Vite, ja ani nevim, zda tu muzu byt.“ A on mi na to odpovedel:“Tak mi dejte 60 korun a ja vam to vysvetlim.Jedete vlakem intercity, na který je standartni priplatek 60 Kc.“ Nic jineho mi nezbyvalo, ale to uz se mi po obliceji kutaly slzy jak hrachy,.Bylo mi jasne, ze za 33 korun domu nedojedu. Zbytek cesty uz jsem prostala u tech zachodku a mela chut ten luxus znicit, protože ja bych radsi jela s prasaty ve vagonu a a sedela na pytli srotu, nez platila ty peníze za něco, co mne navic takhle uvadelo do rozpaku. V Praze v nadrazni hale jsem si sedla na místo, kde sedavaji bezdomovci, a predstavovala si, jak prijdu k pokladne a zeptam se, kam az se dostanu na trase Praha-České Budejovice za 33 korun, jak pak pujdu  cele tri dny pesky domu, budu spat v poli v krataskach, tricku a pantoflich a ze zahrad loupit něco k snedku. Jiste, mohla bych taky zebrat a rict lidem, co se mi stalo, ale znam fetaky, co nejakou dojemnou historkou loudi peníze z lidi na nadrazi. A pak jsem zjistlila, ze nebudu a nechci byt tou hrdinkou, co spi v poli a lezou po ni slimaci, aby se za tri dny dostala domu a obratem jela zpet pracovat. A proste jsem zavolala domu. Nastesti se v Praze objevila nejaka znama, která mi pujcila peníze na cestu a dala mi parek s chlebem. Stihla jsem vecerni vlak v devet a nasla si prazdne kupe. Tiche, sere, odrbane. Za chvili si ke mne do kupe prisedl mladik. Byl hrozne nervozni, tekal  od okenka k sedacce, od sedacky k mobilu a zase k okenku. Pak otevrel lahev s pitim, lokl si a nabidl mi. Odmitla jsem.  A on zacal povidat , hrozne se potil a otiral si celo do zaclonky. Dozvedela jsem se, ze si před tim, nez nastoupil, pichnul davku pervitinu, ze ma zloutenku, a pak i o jeho ceste po detoxech,  Bylo to moje první setkani s takovym clovekem. A neodsuzuju ho, někdo na tomhle svete nejspis nemá nic lepsiho nez drogy. A musí to byt asi silna zavislost, silnejsi nez vsechno jiné, nez slib, kamaradi, práce, zaliby, laska (?). Bylo mi ho jen lito.Nez odesel, daroval mi retizek z poute a konstatoval, ze materialni statky mu nic nerikaji. At ho nosim, a myslim na nej. Ještě mi chtel dat pusu na rozloucenou, ale ja jsem uhla.Od Tabora nas doprovazelo hrmeni a blesky a ve Veseli nas do te pliskanice vyhnal pruvodci, protože od Veseli byla naplanovana oprava trate az do Dynina. Vsichni se presunuli do autobusu a jelo se dal. V Dynine zase vsichni euforicky a chaoticky vyskakali z autobusu a spolecne jsme prozivali beh do vlaku. Nebylo třeba ani zadne prestrelky mezi gangsterama, proste vsichni vnimali tu atmosferu blesku a hromu a jak male deti utikali do vlaku a někdo i juchal. Asi ze se něco v jeho zivote deje. Jedna pani se na kolejich natahla, ale pak krepce vyskocila a zase s obtizemi nastoupila do vlaku. Do kupe za mnou prisel další clovek. Byl na mol, maly, zavality, spinavy, s vykazenym chrupem, proste jsem zapadala do jeho predstav idealni zeny, alespon ted den a se svou image zeny zednice.  Byl to „nejaky ten Mira,co dela bagristu z Novych Borkovic“, evidentne ale z Borku, coz si nedal vymluvit. Nasledoval monolog o tom jak mu tatra prestala v zatacce brzdit a vjel jedne pani do dvora,a jak bagruje bazeny a zaklady domu. Při tom do mne neustale zduchal, jakoze ted byl vtipny, a kyklal se ze strany na stranu, jakoze ted byl opily. Coz byl. Pak si mne zalibne prohlidl a zeptal se, co delam. To ze delam restauratorku se mu zalibilo a zacal mi dohazovat kseft. „Ja ti něco vybagruju, a ty něco zase pro mne udelas. Si vypomuzem,ne?“No,ne, nevypomuzem. Ale mam  adresu, takze az budu chtit ten bazen 20*50, tak vim, kam jit. Pozvani na kafe v nadrazni hale jsem taky odmitla, vyndala rybicku z batohu, jako spravna novodoba zblbla agresatorka, a vyrazila o pulnoci domu. Mira mym krokum nestacil. Diky bohu.

Tak zatím, pa Iva