Vždycky mne lákala akademická šíře

ta alchymie teorie umění

a jako můra k lampě

jsem se k ní pokoušela

bázlivě přiblížit

Ale mé prostory ji vytrvale odmítají

každý takový krok je slepý

je to jako bych chtěla do broušené vázy

přelít Bajkalské jezero

skořápkou z vlašského ořechu

na poušti bez vody

Osud mi stále trpělivě

a s láskou

naznačuje

že mou cestou je plavit se tiše po moři

v Jeho nekonečně

svobodném proudu

s šířkou a délkou

bez hranic

bez škatulek

bez vlašských ořechů

...a v broušené váze

opatrovat

jedinou květinu

jediný verš

svědomí...