|
Šel poutník krajinou vzdálen všemu d ění
Vida stín ů lidí jak duši svou plení
Za poznáním moudra putoval do les ů
Kde ni hlas pta čí nevydává hlesu
Stanul na štítech hor a vichr dul
Nedohlédl nitra kde nižádný mrak plul
U b řehů oceánu jen příboje tříšť
Bez rady mo ře cest nenaleznul
Vous již bílí k zemi sahá
Hlava se chylí, matičko drahá!
Alespoň ty, dej mi svou radu
Bych aspoň moh´ opřít si bradu.
U cíle jsi útrpné pouti své
A klid již tebe nalezne
všk chladné nabízím ti rámě
Neodmítej každý po něm sáhne
Prach te ď padá shůry
U lamp létají m ůry
Hasne sv ětlo jasné
S nocí tiše zhasne
| 
