|
pojď, umřeš ve mně
jako list, jenž v srpnu zkrabatí
a v září žhne
zlatými barvami
pojď, louhovat se jako čaj
indický, ti sloni na krabičkách
to dravé vyznání, těch strun na zachycení
bolesti, tygrů, očí dání
od půlnoci
až do svítání
pojď, není slepé zrcadlo
ten odlesk který vidíš
mi na tváři
za zády špalír místností
ložnice, bóžihodové cimry
a kutlochy, kde nikdy neuklízím
takového plýtvání
s prostory
pojď, na chvíli, jak mušle
v mušli, jak ryba v rybě
jako strom ve stromě
a měsíc v slunci
si u mne pobýt
|
