|
| |
 |
Problém destability a strachu z Boha
Autor: romann (Občasný) - publikováno 14.3.2001 (00:36:13), v časopise 13.3.2001
|
|  |
Při meditaci zasvěcenec poznal další odvrácenou Tvář Jinakosti božských sil a Její symboly, archetypy archetypů a dosud neznámé Věčné Zákony. V závrati Poznání viděl, že Oni jimi řídí opravdu Vše. Vše, i čas, prostor, světy a zákony Stvoření je dokonale propojeno. Bůh žije ve světech, jež jsou našemu jen málo podobné. Vše se Tam proměňuje ve věčném vířivém pohybu. Pro božské síly 5,5té dimenze a vyšší není problém pracovat v mikro nebo v makrosvětech, libovolně roztáhnout nebo zkrátit čas a volně, bez pevného tvaru se věčně pohybovat v Hyperprostoru. Mohou si vyhledat či vytvořit jakýkoliv děj, aby poznaly co je potřeba a přeskakovat mezi nimi. Zvládnou stovky činností současně. Zasvěcenec vnímá s překvapením, že každá božská síla je skrytě vedena ještě vyšší dimenzí. Platí to i pro nás, ale často to popíráme. Náhoda, nedokonalost ani neznalost neexistuje, ale toto poznání překvapivě vede k silné destabilitě.
Poznal i náročnost průchodů do stále vyšší a vyšší dimenze. Bál se zesílené Jinakosti božského vědomí, které pracuje jaksi bez času, vzpomínek a myšlení na budoucnost. Jako by odtud utekl čas. Pochopil vše jen z malé části, ale pocítil úžas, pak ohromení a nakonec destabilitu, jak se v základech otřásly a rozpadaly jeho názory na život i Boha.
Po meditaci cítil nepříjemné vnitřní chvění, jež se některými činnostmi zesilovalo. Bál se i nových nezodpověditelných otázek, které se mu objevily v mysli. Nadvědomí mu řeklo: ”Vibrovalo tvé ego a to se přeneslo do těla. Nenechej se tím vyvést z míry a ukaž mu dveře.” Nešlo by to jen pomalu zesilovat ponor a tak se tomu vyhnout? ”Ne, ty Naše impulsy dělají cestu k prohlubování ponoru.”
Destabilita je plamenným mečem, jímž archanděl Gabriel jako Strážce prahu chrání svět Boha. I ve Starém Zákoně je mnoho kapitol, kde je božská Jinakost popsána. Nelze ji ztotožňovat s bolestivými procesy temné noci duše. Popisují ji mystikové východu i západu. Kvakeři se podle ní nazývají.
Destabilita roste při zvyšování vnímavosti úměrně s dimenzí, ponorem a dobou prožitku. Šestá a hlavně sedmá dimenze je již našemu chápání značně vzdálená a proto způsobuje větší nestabilitu než pátá, jež je jen posunutím lidského vědomí výš. Proto mnozí zasvěcenci nechtějí pracovat s větší silou než je 5,3tí dimenze.
První slabá destabilita nastává nedlouho po počátku práce s božskými silami, ale její silnější projevy jsou spojeny s vyššími meditacemi a skokovým prohloubením stálých ponorů do božského vědomí, zejména dynamických. Dochází i ke výpadkům krátkodobé paměti.
Silná destabilita upozorňuje na příliš velký tlak na urychlení, lépe je předat řízení procesu zcela božským silám. V meditacích také úmyslně odrážejí nedostatky zasvěcence v božském světě, aby si je uvědomil, což může při nepochopení nejprve vyvolat určitou skepsi z mystiky. Bůh nic nenapravuje bez požadavku zasvěcence.
Destabilita a strach komplikuje a zpomaluje duchovní rozvoj a narušuje správné vnímání božského světa v meditacích. Nelze se jim v intenzivním duchovním vývoji zcela vyhnout, ale je nutné se naučit s nimi pracovat. Vytvářejí je šokované části ega, které nemají harmonický vztah k jiným a čekají na možnost, kdy je mohou napadnout myšlenkami i pocity. Lekají se Velikosti a nekonečné Dokonalosti božských světů, jež jsou tak vzdálené lidskému chápání. Neví jak se v nich orientovat a rozhodovat. Těžce snáší, že božské není naplněním toho, co si myslelo a po čem toužilo. Poznání Pravdy je konec iluzorních názorů, bez kterých ego nechce žít. Panicky se bojí odevzdat se, ztratit rozhodující postavení a natrvalo vstoupit do neznámého a myšlením nepochopitelného Dokonalého světa, kde neví, co ho čeká. Obává se, co vše by se ještě mohlo v meditacích dozvědět, ale trochu se uklidní, až když mu nadvědomí řekne, že hlavní ezoterickou část už zná. Až když myšlení začne přijímat božské jako rovnocennou součást sebe, problém se uvolní. Odmítání, destabilitu, právě tak jako chybný přístup k sobě i životu obrušuje nadvědomí tísnivým pocitem, který nesmí považovat za trvalý pocit boha.
Zasvěcenec se musí na problém destability připravit studiem božského světa a meditacemi si postupně otužovat psychiku. Má si uvědomit, že je to jiný svět než jeho. Nemůže v Něm nic zcela pochopit, natož hodnotit, jen Ho vnímat a přijmout. Pochopit, že trpí vlastně jen proto, že se nechce vzdát svých iluzorních představ. Nejlépe je jen vnímat božské a nekomentovat ho. Odevzdat se Mu, nechat Ho pracovat a akceptovat Jeho vedení. Je to dlouhodobý proces. Když destabilita přijde, tak na ní musí včas a správně reagovat. Má požádat božské síly aby ho chvíli neoslovovaly, požádat případně i o snížení ponoru či harmonizaci, ale hlavně si do základů duchovní práce dát pravidlo vyhnout se její eskalaci. Svévolné zásahy by mohly mít velmi nepříjemné následky. Zasvěcenec totiž pozná, že ji někdy skrytě přivolává, což je sebedestruktivní tendence, jež je nutno vyčistit. Destabilita se zhoršuje při křečovitosti i chybném jednání jako součást trestu. V duchovním vývoji je nutné pracovat s plnou nezaujatostí a uvolněně. Hrubou chybou by však byl strach a sklon k zastavení duchovního růstu.
Božské síly umějí zvládnout každou destabilitu, strach, smutek a další projevy odporu ega, pokud se Jim dá prostor. Zasvěcenec se nesmí odtrhnout od vedení božským. K tomu však potřebuje stoprocentní víru, jistotu a důvěru, jež se dá získat jen dlouhodobou zkušeností. Až po úplném pasivním odevzdání se božskému je vytvořen prostor na harmonické přijetí Jeho úžasného životního stylu. Tak dojde i ke změně nezralého přístupu k duchovnosti, jež byl příliš dobrodružný, či to byla touha po vztahu či útěk od problémů života. Je to však bolestivý konec neznalosti a iluzí, jež tvoří důležitou součást ega.
Nejradikálnější, ale nejbolestivější terapii je zcela prožít destabilitu, projít skrz ní tak, že nevnímá již nic jiného. Účinnou metodou léčení je také nadechovat shora božské a vydechovat destabilitu dolů a uvědomovat si tu zbytečnou hru disharmonického vědomí. V hlubokých stálých ponorech je nutný klidný režim, kde nelze dělat to, co by ji mohlo zesílit. Uvědomuje si, že po počátečním šoku budou reakce ega postupně slábnout, jak si bude na novou situaci zvykat. Vždyť vlastně vše řídí jeho vyšší Já a až k Němu bude mít dokonalý přístup, přestane se i spodek lekat. Vrací se přece Domů. Jen trochu mu pak snižuje kvalitu božského pocitu. Velkou pomocí jsou mu ostatní členové skupiny se svými zkušenostmi. První projde destabilitou a nechuti k odevzdanosti s většími problémy než další, kteří půjdou v jeho stopách.
|
|
|
