|
| |
 |
Problém ideální lásky
Autor: Pavel Kastl () - publikováno 10.1.2000 (12:24:08), v časopise 26.1.2000
|
|  |
Problém ideální lásky
Nejintenzivnější láska, kterou k sobě dva lidé jen mohou mít, je láska mezi těmi lidmi, jejichž duše jsou sesterské. Duše obou těchto lidí vznikly rozdělením jedné bezpohlavní duše na duše dvě, mužskou a ženskou. Z toho důvodu se vzájemně tito lidé velmi intenzivně přitahují.
Při lásce mezi sesterskými dušemi dochází k nejintenzivnější vzájemné výměně energií. Tato výměna je natolik intenzivní, že si milenci předají kus duše a mohou si postupně začít být i trochu fyzicky podobní. Byli-li by si však natolik podobní, že by bylo podobné i rozložení prvků jemnohmoty v jejich duších, ztratili by pak pohlavní rozdílnost a již by přestali být svými ideálními protiklady. Z toho důvodu musí také jejich láska trvat jen po určitou dobu a jen do určité míry. Jinak by jim začala škodit a smazala by rozdíl mezi nimi i jejich vzájemnou odlišnost.
Vzhledem ke skutečnosti, že si sesterské duše vzájemně předají velké množství energie, se časem sobě začnou podobat a vyčerpá se jejich zdroj lásky. Pak se musí rozejít a prožívat jiný druh energie, než energii lásky, aby se její zdroj v jejich duších mohl časem znovu dobít a jejich duše začali znovu toužit po energetické výměně s partnerem. Čím intenzivnější je láska mezi lidmi, tím kratšího má trvání. Jistě jste si všimli, že nejdéle vydrží ta manželství, ve kterých se manželé milují harmonicky, nebo jen velmi málo.
Stará čínská medicína praví, že nadměrná láska vede k fyzickým poruchám organizmu. Jen si představme, že by se dva lidé milovali natolik, že by se tak těšili jeden na druhého, že by nemohli touhou ani spát, začali by být nervózní a vyčerpaní a nakonec by se zhroutili. Jejich stimulační a stresové hormony by byly neustále zvýšené a časem by dovedly organizmus ke kolapsu.
Partneři spolu mohou spokojeně žít jen tehdy, když se nemilují nejvyšší intenzitou. Jen pak klidně spí, nejsou nervózní a mohou si zachovat zdraví. Příliš velká láska člověka spálí, a jen láska méně intenzivní ho udrží v harmonii. To je jedno z největších úskalí lidské lásky. V tomto světě lze milovat jen láskou do určité míry, láskou zdravou. Příliš velké láska člověka postupně zničí a vyčerpá. Je to smutné, ale je tomu tak. Všichni o ideální lásce sníme, ale jak bychom dopadli, kdybychom ji opravdu museli prožít? Nepřinesla by nám nakonec více škody než užitku?
|
|
|
