|
| |
 |
Znamení zasvěcenců
Autor: Pavel Kastl () - publikováno 10.1.2000 (12:30:59), v časopise 21.1.2000
|
|  |
Znamení zasvěcenců
V posledních letech se rodí duchovních „zasvěcenců“ jako hub po dešti. Je mnoho církví a náboženských sekt, a jejich duchovní vůdcové se tváří, že jsou takřka vševědoucí. Prosazují a šíří vadné a chybné náboženské a filozofické koncepce. Tím matou své věřící a mohou nejen jim, ale i jejich rodinám způsobit nemalou újmu.
Pravda je však taková, že jen opravdu málokdo z těchto duchovních vůdců skutečným zasvěcencem je. Z důvodu, aby jste se falešnými „zasvěcenci“ nenechali zmást, vám nyní předložím desatero opěrných bodů, díky kterým budete schopni alespoň částečně poznat, je-li člověk, který se vydává za velkého zasvěcence, skutečně zasvěcenec, nebo či je spíše pochybný „bludař“:
1) Kdo je bohatý a má touhu po majetku, nemůže být zasvěcenec. U koho je patrná touha po penězích, ten zasvěcencem není. Komu se dobře žije, má ve svém životě úspěch a bohatství, pak nemůže být zasvěcenec. Neb praví zasvěcenci byli lidé chudí a trpící. Jak pravil Ježíš Kristus: Kdyby vás snad tento svět nenáviděl, pak nejste z tohoto světa. Protože kdo je z tohoto světa, toho tento svět miluje. Jinými slovy řečeno, dobře se mu v něm daří.
2) Kdo je plně zdráv, pak také zasvěcencem není, protože citliví, senzibilní a vnímaví lidé mají často díky své citlivosti zdravotní problémy a jak je známo, utrpení vede k poznání a moudrosti, a proto kdo ve svém životě málo trpěl, ten Pravdu nemohl poznat.
3) Jak praví Zjevení sv. Jana, kapitola 14, verš 3 až 4:
Žádný nemohl se naučiti té písni, jedině těch sto čtyřidceti a čtyři tisíce, kteříž jsou koupeni ze země. Totoť jsou ti, kteříž s ženami nejsou poskvrněni, nebo panicové jsou. Tiť jsou, kteříž následují Beránka, kamž by koli šel, tiť jsou koupeni z lidí, prvotiny Bohu a Beránkovi. A v ústech jejich není nalezena lest.
A proto největší zasvěcenci jsou panicové. Kdo propadl sexu, ten je požitkář a nemohlo se mu dostat nejvyššího zasvěcení.
4) Kdo neví, že vše je předurčeno a Osud je dán na sto procent, ten také není zasvěcenec.
5) Každý, kdo odmítne uznat Ježíše Krista jako Syna Božího a nad něj staví jiné lidi, pak také vyšší zasvěcení nemá. Panna Maria počala Ježíše bez pohlavního styku s mužem a Ježíš sám byl panic. A proto byl pravý Syn Boží.
6) Kdo uznává jen Ježíše Krista a na hluboké mudrce Dálné Východu i celého světa se dívá „skrze prsty“, ten také nemá vyššího zasvěcení, protože kromě Ježíše zde bylo mnoho moudrých mužů a takových menších „Božích Synů“, kteří měli také vysoké zasvěcení. Proto kdo je neuznává, ten neuznává ani Pravdu, ze které vzešli.
7) Kdo tvrdí, že jedině jeho víra je správná a kdo v ní nevěří, ten že nebude spasen, pak lže. Bůh má dost lásky pro všechny a nikoho nezatracuje. A nikoho také neodsuzuje, byť by byl jakkoli zlý.
8) Kdo má špatný vztah ke zvířatům a k přírodě, ten je od Pravdy vzdálen a nemůže Ji učit jiné lidi, protože Ji sám nezná.
9) Kdo má ve svém životě dostat skutečné zasvěcení, ten k tomu musí být předurčen. A z toho důvodu musí mít již v dětství nějaké hluboké duchovní zážitky, například návštěvu z duchovního světa či ze strany mimozemských civilizací. A také musí být číselný součet jeho narození a jeho celého jména devět, tedy číslo vysokého duševního vývoje. A také se musí narodit s rozhodujícími konstelacemi v Blížencích a Střelci s obsazeným devátým domem.
10) Kdo nezná tajemství věčnosti a tajemství nekonečna, ten také zasvěcencem není. A kdo tvrdí, že se lze navěky vymanit s koloběhu životů, pak také Pravdu nezná.
Ač je toto desatero velmi přísné, je plně pravdivé. Pro pohodlné a požitkářské lidi je sice nepřijatelné, ale praví a skuteční zasvěcenci vědí, že je to tak, jak jsem napsal. Zasvěcenců je málo a většina z těch lidí, kteří se za ně vydávají, mají jen malé zasvěcení nebo téměř žádné.
Ale komu se dostalo v jeho životě skutečně vysokého a pravého zasvěcení, ten bude pravděpodobně velmi trpět, aby mohl dostatečně hluboce prožít Pravdu. A také zažije ve svém životě pár velmi šťastných chvil, protože i štěstí je součástí Pravdy stejně tak, jako neštěstí. Mnoho lidí se tváří, že jsou kdo ví jak chytří, když umějí kupříkladu automatické psaní a duchové jim prozrazují různé věci ze soukromí jiných lidí nebo jejich zdravotní stav. Já však pravím vám, že jakákoli takováto přímá komunikace s duchy není důkazem o nějaké skutečně hluboké duchovní vyspělosti člověka. Kromě toho patří takovéto mluvení s duchy mezi nepřirozené věci, neboť dotyčný člověk místo toho, aby rozvíjel svoji intuici, spoléhá jen na to, co mu prozradí duchové.
Pokud jde o rozvíjení duševních schopností a o mluvení s duchy, dělí se na vyšší a nižší, a dále pak na přirozené a nepřirozené. Přirozené rozvíjení duševních schopností je pěstování vlastní intuice a učení se odhadu jiných lidí například studiem typologie, astrologie, chiromantie, grafologie, kranioskopie a tak dále. Vysoké rozvinutí vlastní intuice je také zdravou a přirozenou cestou k dosažení vyššího stupně duševního vývoje.
Nepřirozeným rozvíjením duševních schopností je přímé mluvení s duchy, kteří dotyčnému člověku vše diktují pomocí slov. V daném případě se jedná o nižší formu tohoto nepřirozeného a nezdravého duševního vývoje. Jeho vyšší formou již je přijímání informací od duchů telepaticky, tedy nikoli prostřednictvím slov, ale prostřednictvím myšlenek, jejichž součástí jsou i jasné a naprosto konkrétní pocity o dané věci, o které duchové poskytují informace. Tato vyšší forma komunikace s duchy se již blíží rozvíjení intuice a senzibility, a proto není tak zcela úplně nepřirozená.
Přirozenou a nejvyšší formou duševního vývoje je vnímání a vidění duchovním zrakem a maximální rozvinutí intuice. Ale duchové samozřejmě i v tomto případě komunikují s takovými lidmi, ale již nepřímo a ponechávají jim prostor k relativně samostatné činnosti jejich vlastní duše. Ale zpět k zasvěcencům. Jak jsem již psal, je jich málo. Jen sto čtyřicet čtyři tisíc z šesti miliard lidí, žijících na Zemi. Tedy zhruba jeden ze čtyřiceti tisíc. A proto nevěřte každému, kdo se vydává za jednoho z nich. Pravděpodobně vám totiž lže.
|
|
|
