Pořád, dokola. Nejdřív se zamyslím.

Zavřu oči. Zkoumám ten prostor

kde my bytosti obvykle máme srdce

Co za drápek, ruku, nohu

čí sponka kostěná z vlasů vyčouhne

A taky zkoumám barvu. Jaká je kolem mně.

Někdy je růžová. Někdy je modrá, to většinou.

Ale taková modrá, kterou si musíte vymyslet.

Někdy je šedivě. Pak přestávám psát.

A místo ruky mám tlapu medvěda.

A mám masku starého eskymáka

co umrzl vloni na jaře

Chybí léky a chybí jed

který by škrábl losa

toho, co v paroží

má  náznak stínu uloveného

eskymáckého lovce

Jen rosomák všude kolem větří.

Zloděj a zloděj a vrah. Podhoubí zloby.

Mám tři vrstvy kůže

vrchní je promrzlá flákota medvědí kůže

Pod ní je chladivá vlna z ovce

Ta spodní vrstva je tekutá

Rudá a zlatá láva

Láska, láska.