Zuby

-         Pane kolego, víte už tu novinku?

-         Jakou?

-         Dneska vás vytrhnou.

-         Nesmysl, příteli, jsem příliš důležitý zub. Znáte přeci naši slečnu, jak si na sobě zakládá. Beze mě by měla v úsměvu mezeru, takže ty řeči pokládám za fámy, které mě nechávají chladným.

-         Každý z nás je důležitý, pane, každý. Vy jste důležitý, ale já taky…, kolega Třenový neméně.

-         Pardon, nechtěl jsem se vás dotknout. Smyslem mé řeči bylo zdůraznit, že naše slečna mě, vás  – a další pány kolegy, kteří jsou takříkajíc v záběru, nedovolí odstranit.

-         Nežijte v iluzích, přece jste slyšel, že musíme uvolnit místo mladším.

-         To platí možná TAM VENKU, ale tady pro nás? TADY VEVNITŘ, pane kolego, máme svá neměnná pravidla…Generační výměna, to jistě, ale…Nejsem žádný mlíčňák, svoje léta nezapírám, ale zase mám výhodu ve zkušenostech s potravou  a praxi v kousání. Může mít nějaký cizinec tu praxi jako já?!? Nic na mě nemají, nikdy jsem nezlobil ani ničím nepohoršoval. Věřte mi, pane Trojko, jsou to jenom povídačky. A i kdyby nebyly, je to záležitost daleké budoucnosti. Naší slečně ještě není 25!

-         Bojím se, že to čeká nás všechny. Madam Stolička to prý zaslechla v ordinaci. A znáte Harry Špičáka, ten se hned tak ničeho nelekne, ale říkal, že na vlastní sklovinu viděl, jak vytáhli pana Moudráka. Říkal, že pohled do jámy po něm byl takový šok, až sám sebe zabolel…

-         Klid příteli, jiný kraj, jiný mrav. Co se děje vzadu, se nás netýká. My nikdy z řady nevybočili. To pan Moudrák si rostl jak chtěl. Jo, vyčnívat z řady se nevyplácí.

-         Rád bych vám věřil, ale mám své pochybnosti. Proč by nás slečna dneska dvakrát čistila? To přece dělává, když jde k zubaři.

-         Vy vždycky vidíte věci horší než jsou. Třeba se chystá na schůzku…

-         Rád bych vám věřil, ale prý nás postupně nahradí implantáti.

-         Fuj! Ty hnusní necitelní mladíci! Víte, pane kolego, mezi námi, nemůžu je ani cítit. Ti věčně mladí, světaznalí, nikdy se nekazící…Nerozumíte jim, nedomluvíte se s nimi, nezažili to tady s námi od mlíčňáků. To ne, naše slečna špatným vkusem netrpí. To by nám neudělala.

-         Teď jsme zdrávi, ale slečna se bojí našeho stárnutí, že později by s námi byly problémy…Paradentóza, protézy…

-         Slečna má přece vysokou školu, pane, i kdyby ji taková myšlenka napadla, jistě zváží přednosti a nevýhody…Ne, ne, pane kolego. Vždycky je výhodnější mít své vlastní zuby. A nás snad se slečnou potíže nečekají? Taky nebude věčně mladá.

-         I tak, pane kolego. Pro všechny případy se s vámi rozloučím. Slyšíte ten hukot, to je autobus, zdá se, že jedeme k zubaři. Bylo mi potěšením sdílet s vámi dáseň….

/11.10.-12.10.2004/