|
| |
 |
|  |
Do prázdna se dívá
jeden hladový pes.
Občas přelud mívá,
že ho obklopuje les
a okolo něj je jídla...
Vůni mýdla
nikdy nepocítil,
na vlastní kůži
ani neokusil.
Jen nějací muži
chtěli mu stáhnout
jeho kůži.
Ještě že jim utekl
a teprve teď ulehl.
Snad v klidu....
Hlad a bídu
zažívá teď:
,,Jen mě veď
měsíční svite.
Brzy chci tě
navštívit.
Chci umřít,
než cítit
bolest
a písek
z cest..."
Ráno výstřel
vzduchem
svyštěl,
až provrtal si cestu
mechem.
Další útěk,
další pocit strachu.
Z cesty prachu
padlo mu do srsti,
snaží se vyhnout
té strašné smrti.
Slyny se snaží
polknout
a přitom
běží
a neví kam.
Někam pod strom?
Řekni kam....
,,Chci žít
a hlad
nemít.
Snad
se tak jednou stane
a já,můj pane,
budu moci Ti být
věrný,
černý
pes a po boku
TI budu žít
a bránit
tebe a tvou rodinu
v jakoukoliv hodinu..."
Konečně
klid.
Snad navždy
jednou pro vždy
on klid
bude moci mít....
Nic však netrvá
věčně....!
Past sklapla,
krev kápla
ze srdce na jehličí
vedle ležícího bodláčí....
,,Měl jsem to já sen,
kdy žil jsem
milován
a opatrován
pánem,
až do svého skonání!
A toho česání...
Oplíván
jídlem,
každým
zván
a hlazen....
Kéž bych aspoň něco z toho
za celý svůůj život zažil....
Já jsem si místo toho
celý život skazil
jedním útěkem
za člověkem
pro mne milovaným...
Řekli mi,
že je v neby
a že na mne čeká..."
z posledního štěká
a kamsy zahleděně kouká...
po mraku na neby
bohužel už naposledy....
|
|
|
