|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Šaty dělají člověčici..:)
Autor: scloran (Občasný) - publikováno 21.10.2004 (21:55:16)
|
|  |
Šaty dělají člověka
Šaty podléhají módě a módě podléháme my, ženy. Ať jsme ještě malou princeznou, slečnou či ženou v letech, záleží nám na tom, jak vypadáme.
A co k tomu potřebujeme? Šaty, boty, parfémy, auto…
Abychom byly spokojené potřebujeme také dobré jídlo a pití, bydlení a muže….
Dnes si něco povíme o oblečení.
Za dob, kdy žena měla jedinou úlohu ve společnosti, a to uvařit mamuta a poklidit jeskyni, stačilo jí pár kůží, které neměly nic společného s módou, ale především ji měly chránit před chladem.
Ovšem poté, co její vyvolený přivedl do jeskyně ještě jednu opuštěnou ženu, kterou náhodou potkal při lovu, začala první žena uvažovat, co by na sobě měla zlepšit, aby byla krásnější. Nejenže vytvořila k pečenému masu jedinečnou omáčku,ale z kožešin si spíchla krásnou sukničku, kterou samozřejmě měla jen ona. (Všichni dobře známe ten pocit, když máme něco, co ostatní sokyně nemají.) Postupem času, si začala žena z kožek šít oblečení pro různou příležitost. Jedny šaty pro lov ve volné přírodě, jedny šaty pro romantické chvíle u ohně, další šaty pro večerní dýchánky při pití kvalitní vody, která tehdy ještě běžně byla k dispozici.
Ale vraťme se do dnešní doby.
Dnes samozřejmě nemusíme při Měsíci šít na koleně oblečení, které by nás chránilo před mrazem a větrem, ani nemusíme přesvědčovat muže, že jsme tu krásnou kožešinu našly zcela náhodou před vchodem do našeho bytu, nebo že nám ji dala sousedka, protože chtěla udělat dobrý skutek…Také těžko uvěří, že jsme ji vlastnoručně ulovily v džungli…Ostatně sám pochopí odkud ten norkový kožich je podle mínusového výpisu z banky.
Každopádně mít pěkné a kvalitní šaty je sen snad všech žena a dívek. Dají se s nimi dělat kouzla. Podle oblečení se dá poznat nálada, pocity, výše konta…. Podle barvy šatů poznáme smutek, radost, duševní rozpoložení.
Jinak se oblékne na večírek dáma v letech, která pamatuje a ráda vypráví, jak kdysi tančila s Oldřichem Novým.Nejspíše by volila kostýmek, jako doplněk malou kabelku a dlouhou cigaretu. Samozřejmě pokud ona dáma nepřechodila zápal plic….
Jinak se oblékne žena, která sotva vstane, už musí skákat kolem plotny. Ale i ona se chce líbit. Asi by si vybrala slušivou zástěrku, kterou by navlékla na pohodlné domácí šaty.
A do třetice si přiblížíme ženu, která sice ráno odchází z domu, ale její situace je natolik šťastná, že si v klidu může prohlédnout oblečení v buticích, obchodních domech a tržnicích..a my se tam vypravíme s ní…
Slečna či mladá žena se rozhodla, že si udělá radost a koupí si nějaké nové a moderní oblečení. Ve spěchu na sebe hodila rifle a triko, přes rameno kabelku a do ruky deštník…Protože je víceméně spořivá, řekla si, že nejdříve navštíví tržnici. Nejprve se chtěla porozhlédnout, přesně neví co si chce nového do šatníku pořídit..Ale pozor! Už se k ní rychlostí blesku přibližuje prodejce, který nejlépe ví, co vlastně ona slečna potřebuje…
“To si kupte, to je dobrý, to není malý, co se nesrazí, dám vám slevu….“
A slečna rychle utíká pryč..No, asi si nic nevybrala.
Supermarket. Ano i tam se dá sehnat oblečení za přijatelné ceny. Ovšem každá žena, která si cokoliv koupí v přecpaném obchodním domě, se musí předem smířit s tím, že na 99% potká na diskotéce, kde balí toho úžasného a mysticky vyhlížejícího muže…, tak přesně tam potká úplně stejnou sukni…Ovšem smůla je, že ta „druhá“ sukně má menší velikost…No, nenaštvalo by vás to?
Butik. Ano, tam jsou většinou originály. Tedy pokud jdeme do správného butiku. Ale předpokládejme, že ano. Šaty na ramínkách jsou opravdu krásné. Střihy, barvy, vypracování.Krátké, dlouhé, společenské, pracovní, moderní, nemoderní….Materiály jsou hladké, hebké a příjemné na dotyk. Rozplýváme se. Ty šaty jsou úžasné, krásné a sexy a nám by slušely nejvíc ze všech. No co, řekneme si, vždyť to děláme pro ty své chlapy, abychom se jim líbily. Snažíme se přečíst cenu, která je napsaná tak malými číslicemi, že začínáme mít strach o svůj zrak. Přeci jen už máme věk a tak si nasadíme brýle, v domnění, že jsme se překoukly. Ale ne. Nepřekoukly. To číslo je tak vysoké, že marně přemýšlíme jak daleko se nachází na ose od nuly. Opatrně vracíme šaty zpět na ramínko a na tyč. Na prodavačku se při odchodu mile usmějeme a při jejím dotazu, zda si šaty koupíte, prohodíme větu „Ještě si to promyslím. Děkuji, jste milá. Nashledanou“…..Pak jdeme znechuceně domů a jsme mrzuté, že jsme si nemohly koupit šaty, které by z nás jistě udělaly hezčího člověka.
Ale přesto všechno se nevzdáme.
My ženy totiž půjdeme znovu do města na nákup všech těch hadříků a svetříků a botiček a kabelek a pudrů a rtěnek.….
Děláme to totiž pro vás milí muži a naší touze se vám líbit ze všech nejvíc…..
|
|
|
