Dopis pro vlastní potřebu

                                                                                               Pátek 29.10.04

Čau ségra!

Balím ti dárek k narozkám

na nádraží v Berouně

To se mi ještě nikdy nepodařilo

vidím se jasně, jak ohýbám tmavomodrý papír

a přelepuju ho páskou

A jéje, další vlaková story,

pomyslí si nejspíš každý, kdo tohle bude číst

Jenže tentokrát to není jen o vlacích

Cítím se, jako bych znova odešel z domova

zase na cestě (zvyk z dřívějška?)

Trčím někde na dalším nádraží a počítám nástupiště

V batohu na zádech znova bydlím,

jako tenkrát v tý zelenočerný krosně, co se mnou objela svět

Všechny ty zubní kartáčky, pasty, hřebeny, šampóny, spodky, knížky, skripta, špinavý prádlo

čistý prádlo

špinavý prádlo

čistý prádlo

jeden lahváč, druhý lahváč

a v neděli cesta do Prahy

a v pátek cesta do Mostu

a ty jsi na mě čekala, moje milá

v objetí jsme přečkali večer

a mě se nikdy nechtělo do Litvínova k našim:

pozoruju hodiny, ručičky mých digitálek v poklusu

a v duchu vidím ty posraný tramvaje dole ve městě

jak jedna

            za

               druhou

                                               ...odjíždějí

"tak tu zůstaň", říkáš

a já nevím, slíbil jsem přece mámě, že dorazím do dvanácti...

"hm..."

Ale vážně se mi nechce,

vážně ne

A tak jsme spolu usínali

Tahle story je taky trochu o dědových osmdesátinách

narodil se na dušičky 1924

a infarkt, který měl nedávno, mi znova připomněl člověčí křehkost

Před lety mi vyprávěl, jak s kamarády utíkali z Junkersky v Magdeburku

A jak rodiče zírali, když se pak zjevil doma

a jak se potom šel přihlásit na českým policajtům

dřív než by ho Němci zase našli

A jak v lágru kradli z vagonů uhlí a cpali ho pod prkna v podlaze

S tímhle člověkem jsem loni u nás doma boural zedˇ a učil se štukovat

on mě naučil řídit auto a od něj mám svojí první kytaru

když už mě můj nevlastní táta naučil akorát, co je strach.

A táta, po kterým jsem Novotný, mě nejspíš pozoruje odněkud shora

nebo

sdola

to je věc názoru, ale snad musí být na mým životě

nějak zainteresovanej, i když to tu zabalil tak brzo

Anebo ne, jen tak tu plácám,

abych zastřel, že umím psát jenom

o vlacích a kolejích

jakoby se můj život skládal

z přehazovaných výhybek

jakoby čas ubíhal jen mezi projetými zastávkami

                                                                                               Podnělí, 1.11.04                    

Včera v noci jsem tě ve snu

objímal, hladil křivku tvých zad,

jen na chvíli, takový mžik

oka mžik

a byla jsi pryč

Vlastně přesně nevím, jestli to bylo včera

Dneska je zase ráno

(trochu překvapivě)

nad poli se válí mlha

světla aut se jí prodírají do míst B

Tohle mlžný ráno bych tak rád vyměnil

za další sen o tobě

Krajina je zkreslená sklem rychlíku

ten její zrychlený pohyb vzad...

Že by lokomotiva svými koly

dokázala roztočit Zemi?

Jako gigantický setrvačník

obří dynamo

je sedm hodin a pouliční světla

svítí díky téhle naší snaze

neutuchající snaze jít vpřed

máme co jíst a do čeho se obléct

chvalme civilizaci a ať všichni přestanou

rýpat do vosího hnízda, ještě je sakra čas, tedˇ dokonce o hodinu víc

Jen kdyby ten benzín nebyl tak drahej

a práci kdybysme měli!

Holt - dřív bylo líp, nic naplat!

Každému případně ránu do zubů a srovnat krok, kdyby něco

Ale práce byla, tedˇ aby se člověk pořád o něco snažil...

A za NICH bude líp, když bude z čeho

Možná zdaní sny, zdaní mi tě, miláčku

patnáct deka erotickýho snu

to je osm devadesát, to nám snad, pane, dáte...

Ne, proboha, vemte si třeba auto nebo byt, ale nechte moje sny napokoji!

Snová policie pak ale stejně přijde a zabaví mi všechny pásky s tebou

všechno, všechno, všechno...

Začnou odposlouchávat každou

REM fázi mýho spánku

Skoro jako v 1984, Winstone!

Nebo je to zase nějaká bublina?

Nafouknutá žvýkačka pubertální holky

která chce jenom vzbudit pozornost svých

pubertálních spolužáků?

"Pane kolego, vaše sny jsou každému ukradené!",

říkají nahlas a důrazně má ostatní já

ale můžu jim věřit?

Možná...musím být opatrný!!!

A ráno se vzbudím

ty vedle mě akorát vstáváš

a pak mi zase utečeš

'protože musíš do práce'

'protože jsi nervózní z diplomky'

tak vstanu i já a naše psice na mě vrtí ocasem

A ty mě políbíš, běžíš na trolejbus

a nestihneš se už dozvědět, že se mi

o tobě v noci zdálo

a měli jsme spoustu času

v tom nezdaněným snu

Spoustu času na lásku

dokud nám není osmdesát

a máme všechny zuby

a dost vlasů

na to

abysme se jeden druhýmu líbili