Tvá bílá kolena

Usnulas v půlce pokoje,jenom tvá bílá kolena.

Pomalu zbrojím se do boje,

Má pýcha válečníka zdá se být poněkud v pase zlomená.

Zbytečně hledám sílu,vítězíš po sté bílé prapory.

Jak zbabělec čekám v týlu,

Jestli se nevzdáš svým osudům navzdory.

Proč vlastně lžu si,prohrál jsem napořád.

Něco mě dusí,

Snad ne moje vojsko na konci dlouhých nekonečných řad.

Snad pro tvá kolena,snad pro mou slabost,

Ráno ti odpustím,

Pro další válku,pro další tvojí malou radost.