Bílá holubice ve větru chycena,
naprázdno máváš sametovými křídly,
statní orli slétají se k tobě,
víc a víc jich krouží nad hlavou tvou.
Krouží a čekají,
hladově k tobě shlížejí.
Šance k úniku pro tě není,
jednomu podlehnout musíš,
bílá holubičko,
jednomu sebe odevzdáš.
Marné bylo mé varování,
větrem že uchvátit se necháš,
že strhne tě do útrob svých.

Napospas větru teď zůstaneš.
Dravcům,
holubičko,
též.

Byla si tak panensky čistá,
drobná,bezbranná,neposkvrněná.
masochtivci teď slétnou se na tebe,
jediným pohledem tě skolí,
rozervou tvé tělo,
tvou duši.
Pošlapou čest a vše čisté v tobě dosud zaseté.
Potom zbudou kosti,
prázdné nic,
co otravovat jen bude a žadonit,
smetí,
co nikdo nechce,
...

Staniž se,
má bílá holubičko ...