Profouklo to dětským pokojem
a rozeběhlo záclony jak rákosí.
Místo prachu sválo s hraček nános dní
a obléklo se pláčem jako postrojem.

Za dveřmi – naslouchám tvému koncertu.
Hraješ v krabičce s mléčnými zuby
chřestivý opus, co na plombách studí,
slova, co tečou si mým koncem rtu.

Tam u kliky nesmět se ani hnout,
stihneš je pohledem probodnout,
slova, co vniknou zpět skulinou náhodnou.

Čteš v listech, že nesmím je odeslat
ty, na které myslím, jsou plné zla.
Dětstvís´ mi z pokoje odnesla.