Hon za popularitou a penězi vede ke globalizaci, k unifikaci životního stylu, myšlení a jednání. Na jednotný postoj vždy někdo doplácí. Nejvíc ti, co jsou vzdáleni od průměru. Problém globalizace není v tom, že se národní rysy slévají, ale v tom, že není ochota vytvářet alternativní životní styly. Neměly by být jen různé státy, ale různé životní styly s kompletní strukturou občanské společnosti.

Šedesátá léta byla revoluční dobou v mnoha směrech. Na mnoha místech vznikaly komunity stejně smýšlejících hippies - Dětí květin. Byla to vlastně revoluce v životním stylu. Ne vždy to bylo bez problémů, nakonec se snad všechny rozpadly, ale nelze čekat, že by to mohlo být jinak. Ašramy v Indii i jinde jsou funkčními duchovními centry odedávna. I jinde na východě je dodnes zvykem alespoň část života prožít v klášteře.

Nemusíme však chodit tak daleko. Tradice je velká a zčásti úspěšná. Od středověkých klášterů po izraelské kibucy, kde po desetiletí žijí lidé v komunách. Klášterní komunity mají své nevýhody, jsou orientovány na již zavedený styl bez prostoru ke změnám.

Jako jsou různé automobily pro různé potřeby řidičů, tak by měly existovat alternativní životní styly. I zde by měla být široká škála pro volbu. Zdá se to dnes nereálné, ale je to jen otázka času. Vždyť základem je hlavní Princip Stvoření – podobný k podobnému.