Už za námi nechoďte se svědectvími, že jste byli s Johankou Šotolovou v tom a v tom domě a že tam snad byla s tím a s oním a že se ráno našly její spodní kalhotky, jak visí v hale na kříži (jaká hanba!). Jen pro přesnost: nespočívaly na hlavě Ježíše Krista, jak se traduje, byly letmo zachycené o hřeb v jeho noze.

Nevíme, kterak se Johanka Šotolová seznámila s Mordechajem Mrkosem. Ale soudě podle toho, že nízko posazená světla ozařovala jeho mohutné nadočnicové oblouky, muselo to být v nějakém, baru, restauraci, či literární kavárně. A bylo to v sobotu. “Proč nesvětíte sabat?” chtěla se ho zeptat, ale on právě vypouštěl do vzduchu lesklá slova o tom, že není košer pojídat telátko v mléce jeho matky. Spolu s tou nevyslovenou větou upadla do tmy i Johanka Šotolová.

A tak se nám dochovalo jediné vyjádření Mordechaje Mrkose: “Já nic, já muzikant, já ředitel opery, já jen přehrával part, který mi vtiskli do ruky.” Jak známo, v takových sporných případech přejímají funkci soudce zúčastnění. Johanka Šotolová sňala otisky Mordechaje Mrkose, přeměřila si ho a začala hledat pravý opak.

Jednou přišla domů, on tam seděl dokonale čistý, hygienický, obřezaný… Tehdy vešla Johanka Šotolová do koupelny a sama několikrát udeřila hlavou do trubek od topení, zatímco do ní stropní lampa prala světlem. Pokračovala v pohybu, který byl kdysi započat a který nedokázala zastavit... Museli jsme se hodně nutit, abychom neuhnuli pohledem a vydrželi se dívat.

Domácí násilí se odehrává příliš doma na to, abychom mohli sepsat protokol. Tak hluboko do nory lišku nenasadíš. O Mordechaji Mrkosovi víme jen to, že svou ženu zase a znova honívá v klobouku s širokou krempou s nožem v ruce kolem stolu. Ale o tom nechceme nic slyšet, to vyšetřují ti vedle!