Spousta knih obsahuje množství metod meditace, kde je dopodrobna popsáno, jak a kdy meditovat. Je tomu už mnoho let, kdy jsem to zkoušel a byl nespokojen, že se nic nedělo, jen mrtvé ticho. Prvním krokem pro mě byly knihy Jiddu Krišnamurtiho, který říkal množství revolučních myšlenek, jež bořily mýty o duchovnosti. Také že metoda meditace vylučuje skutečnou meditaci. Jakékoliv usměrňování vychází z mysli a ta je hlavní překážkou tvořivého božského vědomí. Ale ani pak u mě ani u jiných žádné zlepšení nenastalo.

Po deseti letech dynamických mystických meditací se na to dívám s úsměvem. Opět tu platilo, že vše je Jinak. Nejdůležitější je motiv - opravdu chtít poznat božské, ne jinou myšlenku ega. Přijmout to, že spoustu věcí bude ukazovat jinak, než si myslím. Další problém už vlastně není. Na meditaci pochopitelně není žádná zvláštní metoda potřeba. Podrobnosti je nejlépe si s božským dohodnout slovy a i rozhovor s Ním je slabou meditací.

Přímo revoluční změna je v pozici. Kdepak tak s oblibou popisovaný sed se zkříženýma nohama. Je pro Evropany nezvyklý, takže po chvíli bolí celé tělo a to tak zatíží psychiku, že není schopna vnímat už nic jiného. Navíc překřížené nohy jsou symbolem bloku vůči ne-egu. Proto mnoho škol zakazuje nejen křížení, ale i dotyk nohou či rukou, protože to symbolizuje porušení věčných dualit.

Tělo a jeho problémy máme vnímat co nejméně. Nejvíce se mi osvědčil úplně nejjednodušší způsob - vleže s podloženou hlavou. Je dobré se přikrýt, protože tělo, které v meditaci skoro nevnímám, má sklon vychládat. Ale i pohodlně sedět je možné, po troše praxe i jiné pozice, např. ten, který dělají muslimové dobře vyjadřuje vztah k božskému.

Nezbytná je také hlasitá hudba, protože naslouchání přirozeně způsobí zpomalení myšlenek a napojení se na božské. Kdepak ticho, zkoušet myšlenky zastavit, to je nejhorší blok! Ač se to v knihách nepíše, hodně pomůže se napít trochu vína apod. Obsahuje to symbol přijímání božského. Proto byla Kristem dána Večeře Páně. A když se božské začne dynamicky projevovat, protože Ono v klidu nikdy není, nezasahovat do Něj, jen vnímat, nechat se vtáhnout do Něj.