Pohleď, hrob zlosyna

a vedle stojí přísný duch.

 

Přišla sem smutná dívka s kyticí fialek,

ale duch jí sevřel paži.

"Jemu žádné květiny," pravil.

Děvče se dalo do nářku:

"Vždyť já ho milovala."

Jenže duch zůstal neoblomný:

"Jemu žádné květiny."

 

Jde o tohle:

měl-li duch pravdu,

proč děvče plakalo?