Do višňových bonbónů

vlévám omrzlé rty

Kusy čokolády

jsou nalepeny prozatím

na oknech pokoje

Povařeným sněhem pak

– je to už rituál –

stírám mastné fleky

tu rádoby originální vitráž…

V zalepené ruce

vidím onu peckovici

v malé louži

jak se topí a lapá po dechu

Nabízím jí tedy

zuby, jazyk, polk…

nutí mě vzít si i její matku

sestru, tchýni

Tak v sněhovém opojení

oddávám se sladkému snu

Jím višně bez přílohy

a okna zdobím ulepenými prsty...