Jak hrozivá bouře

Tu

černou kávu po obloze rozlila

Ona

snad ani nechtěla vědět

kde začíná nové ráno

zběsile vřela

stříkala černé fluidum všude kolem

a hlavně z očí

vpíjela sůl

její linie byla rozplývána v mlze

však z klína se jí dralo

tisíce živých monzunů

Tak promiň

já to tak nemyslel

ze strany na stranu

se vpřed

ty jeho křečové pěsti nepouštějí

kormidla

jen tak

pak v dálce zablikal maják

- a ona se smála nahlas

aby ji všichni slyšeli

*