|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
| Zdál se mi sen. Končila zima, večer. Už byla tma a já jsem se vracel ze školy ze svého obvyklého nádraží přes čtyřproudovou cestu směrem na tramvaj. Mrholilo a společně s větrem sníh značně snižoval moji schopnost zpozorovat blížící se auta. v polovině cesty mi zrádná hnědá sněhová hrouda způsobila ztrátu rovnováhy a střet s rychle jedoucím autem se stal nevyhnutelným. těsně před smrtícím střetem, kdy už se mé myšlenky z půli nenacházeli na tomto světe jsem se probudil. Nebyl jsem však ve své posteli ve svém útulném pokoji, ale objevil jsem se opět na nádraží. Mrholilo a já jsem se pomalu šinul směrem k tramvaji a přemítal nad prožitým snem. Byl večer foukal vítr a bylo velmi studené a nepříjemné počasí končící zimy. Dosti nejasně jsem vnímal svou existenci, přesto jsem byl ale přesvědčen, že se nacházím v realitě a že vše kolem je skutečné. Přešel jsem čtyřproudovou cestu a pokračoval jsem ve své pouti na tramvaj, když se ke mne jaksi přidal takový třicátník snad. a dal se se mnou do hovoru. Měl na sobě světlé kalhoty, černé triko, koženou bundu. Jeho světlé vlasy byly delší, vlnité, načechrané. Působil takovým tatínkovským dojmem i když v jeho obličeji bylo něco zlého, něco až děsivého. Chytil mne za rukáv a já se vysmekl, můj pohled na něho se od základu změnil. Jeho ruka spočinula na mých ramenech a dráha cesty k tramvaji se poněkud stočila k jeho autu. začal jsem utíkat, i když jsem nějak cítil že neuteču.Jeho pohled hraničil se šílenstvím, skočil po mne a srazil mne na zem, vytáhl dlouhý nůž a byl konec.Probudil jsem se u sebe doma, byla hluboká noc. Tři hodiny ráno a vyděšen snem jsem se rozhodl navštívit onu místnost. Celý spocený jsem vstal a zamířil jsem na záchod. Konečně realita. Dveře mého pokoje se otevřely a najednou se cosi změnilo. Všude byla tma, Ale i přes to jsem v koupelně někoho slabě viděl. Z temnoty se ozývalo šplouchání tekoucí vody a když jsem přišel o něco blíž, ze tmy se vynořila moje matka z dlouhým ostrým nožem a s ďáblem v očích se na mne vrhla.chladná ocel mi rychle zajela ,mezi žebra a já cítil jak společně s velkým množstvím horké krve ze mne uniká život, zavřel jsem oči a očekával jsem smrt. Ale ta nenastala. Jsou čtyři ráno a já ležím v posteli. Celý zpocený přemítám nad událostmi této noci. Vše mi najednou přijde zbytečné. Je to realita nebo jen další neuvěřitelně reálný sen.Co je to vlastně realita? Té noci už jsem nespal. Udělal jsem si čaj, snídani a doufal jsem, že už se neprobudím. |
|
|
