Toyen

Z pouhého zdání plnosti

Vzít se a dát se

A otevřít tak prázdnotu

proč mě to bolí, když už nejsem?

rozpaky před odjezdem

Krajina je asi taky jenom žena

A koupe se častěji v temnotě než v lásce

Hlasitá cesta vagonů przní vaginu té ctnostné Virgen

A nevstupuje dovnitř

po cestě vzpomínám s jakým překvapením jsem zjistila,

že na mé samotě je nejnápadnější mé tělo. . .

. . . on prý spěchá za mnou -  teď tu mám moře.

Rozhodně mě můžeš opustit! Tak slabá nejsem-

Neudusím se!

proč je mi vlastní vždycky jenom kal,

a jak bych trpěla,

kdyby mě nelíbal . . .