Psáno na zdi

Je to předtucha či nejistota?

Tvé myšlenky mluví jasně

Říct pravdu – ta neochota,

Tys mi pořád skládal básně…

Kdo dnes večer nosí masku?

Tak už ukaž, co je v tobě!

Slibovals mi věrnou lásku,

která skončí až tam, v hrobě.

Jak černý stín kráčíš ke mně

Srdce svíráš ve svých dlaních

Pohlcuješ světlo ve mně

Mrtvý motýl leží na nich…

Srdce mé sis připoutával

Jen řetízky stříbrnými

Mým obavám jsi se smával

„Miluji tě“ říkal jsi mi.

Jako labuť v širém moři

Ztrácejíc se v barvě nebe

Bloudím sama ve svém hoři

Ztratila jsem s tebou sebe…

Jenom nápis na zdi vnímám

Postřeh nebo stihomam?

Ale ne, snad neumírám?

Ještě kousek sebe mám!

Můj osud byl v rukou lháře

Věřila jsem jeho slovu

Teď mě táhnou v černé káře

Slyším jen cinkání kovu

Jenom nápis na zdi vidím

„Tady leží bojovník“

V skrytu duše se však stydím

Že jsem spadla na chodník

A lidé si jen domyslí:

Měla ve své duši poušť

Co jí asi blesklo myslí

Předtím, nežli stiskla spoušť?